Dlouholetý kubánský vůdce Fidel Castro

Málokterý vůdce je tolik spjatý se svou zemí jako Fidel Castro. Před řadou let Kubu vymanil z vlády diktátora Fulgencia Batisty, aby se země ujala vláda komunismu. Castro byl společně s Ernestem Che Guevarou tváří kubánské revoluce. Na rozdíl od Che Guevary však již neměl potřebu šířit revoluci dále ve světě, takže se ujal vlády nad Kubou.

Mládí a nepovedený převrat

Fidel Alejandro Castro Ruz se narodil 13. srpna 1926 na statku v kubánském Biránu v provincii Holguín. Jeho otcem byl Ángel Castro y Argiz, poměrně úspěšný podnikatel s cukrovou třtinou. Otec se dokázal z chudého španělského imigranta vypracovat na majetného farmáře. Ángel měl spolu s Linou Ruzovou Gonzálezovou šest dětí – Ramóna, Fidela, Raúla, Angelu, Juanitu a Emmu. Fidel měl status nemanželského dítěte a kvůli tomu se mu děti ve škole posmívaly. Ángel si Linu nakonec vzal, krátce před Fidelovým nástupem na univerzitu. Fidel byl před revolucí členem Ortodoxní strany.

Ráno 26. července 1953 proběhl útok na kasárna Moncada. Šlo o první plánovaný úder odpůrců Batistova režimu, který se odehrál v Santiagu de Cuba. Kasárny Moncada byly druhými největšími kasárny v zemi. Za finance z řad sympatizantů pořídil tehdy mladý opoziční politik Fidel Castro zbraně a jako datum úderu určil 26. července. V plánu bylo přepadení kasáren, otevření zbrojnice, obsazení justičního paláce naproti kasárnám a sousední městské nemocnice. Současně se měla rozšířit rozhlasem zpráva o přepadení, se snahou rozpoutat lidové povstání. Událost nakonec neskončila podle představ – účastníci byli pozatýkáni, uvězněni a někteří popraveni. 26. července se dodnes slaví jako začátek revoluce.

Vítězství v revoluci

Po zpackaném útoku na kasárna vystupoval Fidel pod hlavičkou Hnutí 26. července. Fidel Castro dostal příležitost se u soudu hájit jako vystudovaný právník. Jeho řeč, která vešla do dějin pod označením „Dějiny mě osvobodí“, mu však nepomohla a Fidel byl odsouzen k patnácti letům vězení na ostrově Isla de Pinos. Nicméně 15. května 1955 vyhlásil Batista amnestii, která se týkala i Fidela, takže Castro byl propuštěn na svobodu a odjel pod politickým tlakem spolu s bratrem Raúlem do Mexika, kde se setkal s mladým argentinským lékařem Ernestem Che Guevarou. Společně začali připravovat invazi na Kubu a následně započali se shromažďováním peněz a zbraní.

Skupina se vydala do pohoří Sierra Maestra, odkud vedla guerilla organizovaný útok a nakonec díky podpoře obyvatelstva svedla po urputném a unavujícím boji rozhodující bitvu v El Jigue v červenci 1958. Následně v srpnu Fidel vyhlásil triumf v Radiu Rebelde a byl uznán revolučním vůdcem Kuby. 2. ledna 1959 Fidel vstoupil do Santiaga de Cuba, kde se mu nikdo nepostavil na odpor, takže Fidel symbolicky obsadil kasárna Moncada a odjel do Havany, čímž zvítězila Castrova kubánská revoluce.

Předání vlády bratrovi

Fidel Castro zastával od roku 1959 do roku 1976 funkci premiéra Kuby. Ovšem jeho vliv na celou zemi byl mnohem větší než tehdejší hlava státu – prezident Osvaldo Dortios Torrado. Castro se oficiálně stal hlavou státu až v roce 1976. Castro zaváděl školství, aby zvýšil gramotnost obyvatel Kuby.

Za Castrovy vlády byla zavedena bezplatná zdravotnická péče. Castro si svými činy nejprve získal u obyvatel země velkou oblibu. Postupem času však zklamal lidi porušováním lidských práv, potlačováním a pronásledováním opozice a neobratnou ekonomickou politikou. Statisíce Kubánců kvůli situaci v zemi emigrovaly do zahraničí. V létě 2006 se zhoršil zdravotní stav Fidela Castra a řízení státu přebral jeho bratr Raúl.

Během své takřka padesátileté vlády se Fidel stal jedním z nejkontroverznějších politiků na celém světě. Původně sliboval demokratické reformy, nicméně brzy po převratu znárodnil všechny pozemky a průmyslové podniky, které ovládali Američané, načež na Kubě nastolil autoritativní režim. Revoluce byla označena za komunistickou a Kuba navázala blízké vztahy se SSSR a dalšími socialistickými zeměmi.