Tragický příběh olympijských her v Mnichově

Olympijské hry bývaly již od starověku událostmi, během nichž tichnou válečné konflikty a vládne klid a mír. To se snaží dodržovat všichni civilizovaní lidé dodnes, leč historie přinesla výjimku z pravidla. Tou se staly letní olympijské hry roku 1972 v Mnichově, které se proměnily v krvavý masakr.

Nedostatečná bezpečnost

Poslední předválečné olympijské hry pořádané Německem neskončily dobře a sloužily spíše jako propagace nacistického režimu Adolfa Hitlera. Odehrály se v roce 1936 v Berlíně a hry pořádané v roce 1972 v Mnichově měly dát zapomenout na Berlín. Problémem mnichovské olympiády ovšem bylo, že v olympijské vesnici se nedbalo na dostatečnou bezpečnost, na což upozorňoval třeba vedoucí izraelské olympijské delegace. Jeho prohlášení nikdo nevěnoval přílišnou pozornost a německé úřady dokonce odmítly povolit izraelské výpravě vlastní ozbrojenou ochranu. To bylo zvláštní rozhodnutí, jelikož např. výpravy Egypta nebo Německé demokratické republiky vlastní ochranu měly.

Izraelci se bránili

Palestinská militantní skupina Černé září se rozhodla využít nedostatečné bezpečnosti v olympijské vesnici a chtěla unést izraelské sportovce. Únos měl být původně reakcí na to, že Mezinárodní olympijský výbor zamítnul palestinské žádosti o vytvoření olympijského týmu Palestiny.

Do bojové skupiny byli zařazeni dva zkušení palestinští bojovníci a šest mladíků pocházejících z palestinských uprchlických táborů. Mladíci se o cíli akci dozvěděli teprve několik hodin před samotnou akcí. Přepadení se odehrálo v brzkých ranních hodinách dne 5. září 1972. V půl páté ráno překonala skupina teroristů plot olympijské vesnice. Palestinci byli vyzbrojeni samopaly a granáty. Měli k dispozici ukradené klíče, s nimiž vnikli do dvou apartmánů obývaných izraelským olympijským týmem.

Při vstupu do bytu ještě proběhl boj, kdy izraelský sportovec Josef Guttfreund slyšel šramocení v zámku a když zjistil, že se někdo snaží dostat do bytu, nalehl na dveře, čímž se pokusil zabránit teroristům v průniku dovnitř. Díky tomu se podařilo uniknout ze sousedního bytu trenérovi vzpěračů. Útočníkům se Guttfreunda podařilo přemoci a Izraelce nahnali do jednoho z bytů.

Jeden ze sportovců, Moše Weinberg, zaútočil nožem na ovoce na jednoho z únosců, načež byl střelen do obličeje. Všichni sportovci byli spoutání a byli k nim přivedeni další členové izraelské výpravy. Jeden z dalších členů, J. Romano, byl zastřelen při napadení jednoho z únosců.

Požadavky únosců neakceptovány

O přepadení se policie dozvěděla kolem páté hodiny ranní a bylo nařízeno uzavření olympijské vesnice. Únosci předali svoje požadavky – za propuštění 11 rukojmí požadovali propuštění více než dvou stovek palestinských a arabských vězňů z Izraele a propuštění komunistických teroristů Andrease Badera a Ulriky Menhofové z Frakce Rudé armády.

Izraelská vláda informovala, že s teroristy vyjednávat nehodlá. Byl narychlo sestaven policejní tým, který měl únosce zlikvidovat, ale ti ho viděli v televizi, což svědčilo o velkém amatérismu. Teroristé po neúspěchu svých požadavků požadovali přistavení letadla a odlet do Egypta či Maroka. Představitelé Bavorska nechtěli únosce nechat odletět, ale přesto jim přislíbili letadlo.

Na letišti byl připravený speciální oddíl, který měl teroristy zajmout nebo zlikvidovat a unesené osvobodit. Policejní ostřelovači dostali pokyn ke střelbě, nicméně zasáhli jen jednoho z únosců. Únosci vyhodili do vzduchu nádrže vrtulníku, při čemž zemřeli tři ze čtyř rukojmí a čtvrtý zemřel udušením. Krátce poté další únosce zabil v druhém vrtulníku pět spoutaných rukojmí. Po zabití rukojmí se zbylí únosci pokusili o útěk, přičemž oba velitelé byli zabiti a zbylí tři únosci byli zadrženi. Šlo o největší tragédii v historii olympijských her.