Strůjce japonské expanze generál Tódžó

21. 01. 2016 Historie Války Zajímavosti

Japonsko během druhé světové války představovalo hodně expanzivní zemi. Za její expanzivní politikou můžeme hledat generála Hideki Tódža.

V armádě od mládí

Tódžó se narodil předposlední den roku 1884 v tokijském obvodu Kodžimači. Jako mladík prošel v roce 1905 Císařskou japonskou vojenskou akademií. Následovala Armádní štábní akademie, ze které již mohl nastartovat úspěšnou vojenskou kariéru. Již ve dvacátých letech se aktivně zapojoval do politické činnosti v rámci japonské armády. Tódžó se řadil k velice aktivním členům konzervativní umírněné frakce zvané Tóseiha. Extremistické důstojnické živly se však v první polovině třicátých let kumulovaly ve skupině Kodoha, kterou vedl Sadao Araki.

Araki měl v armádě v první polovině třicátých let hodně velký vliv a dá se označit za rozhodující faktor. Ovšem i Tódžó měl velké ambice, které se mu podařilo podpořit po nepodařeném vojenském puči z 26. února 1936, kdy se Tódžó postavil proti povstalcům a dokázal je porazit. Obě vojenské kliky, které v tehdejším Japonsku byly, se rozhodly, že nejlepším řešením hospodářsko-sociálních potíží bude militarizace, potlačení liberálně-demokratických tendencí a expanzivní válka. Vzhledem ke sjednocení názorové linie se obě kliky sblížily a Tódžó zaujal vedoucí pozici.

Velké úspěchy

Tódžó se stal náčelním štábu Kwangtungské armády, v jejímž rámci řídil operace zaměřené na začátek pronikání do Mongolska a Vnitřního Mongolska. Poté, co vypukla druhá čínsko-japonská válka, rozhodl o vyslání japonských sil do severočínské provincie Che-pej. Po vypuknutí druhé světové války se v říjnu 1941 stal ministrem armády ve druhém kabinetu prince Konoea a stejnou funkci si zachoval i ve třetím kabinetu. Tódžó byl ve vládě důležitým přívržencem spojenectví s nacistickým Německem a fašistickou Itálií.

Hideki Tódžó pokračoval v rozšiřování války v Číně a v roce 1941 inicioval invazi do Francouzské Indočíny, což byl troufalý krok, který ale vedl USA k uvalení ekonomických sankcí včetně embarga na dovoz nafty do Japonska. Tím pádem se Japonsko nacházelo v nezáviděníhodné situaci. V době, kdy byl Tódžó ministerským předsedou, začal hromadit vládní funkce. Ministrem armády zůstal až do července 1944. V letech 1941-42 byl zároveň ministrem vnitra a v roce 1942 se stal i ministrem zahraničí. Rok 1943 pro něho znamenal pozici ministra školství a obchodu.

Konec popularity

Tódžó byl velice populární zvláště v době, kdy Japonsko kráčelo od vítězství k vítězství. Později, když začalo Japonsko prohrávat, Tódžó čelil opozici ve vládě i ve vojsku. Chtěl posílit svoji pozici, a proto převzal v únoru 1944 pozici náčelníka generálního štábu Císařského japonského vojska. Ovšem po pádu ostrova Saipan musel v červenci 1944 rezignovat. Jako důstojník následně odešel do zálohy a stáhl se do soukromí. Tam ho také zastihl konec války.

Po bezpodmínečné kapitulaci, která následovala po atomových útocích na Nagasaki a Hirošimu, byl vydán rozkaz, že prvních 40 japonských válečných zločinců musí být zatčeno. Tódžó byl mezi těmito lidmi. Tódžó se rozhodl, že před zatčením spáchá sebevraždu a čtyřikrát se střelil do hrudi. Chtěl trefit vlastní srdce, nicméně podařilo se mu jen zasáhnout žaludek. Tódžó byl zatčen a urychleně operován v americké vojenské nemocnici, kde se ho podařilo zachránit. Po vyléčení byl Tódžó přesunut do věznice v Sugamu. Posléze byl postaven před Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ za své válečné zločiny. Shledán byl vinným v sedmi závažných bodech, takže byl odsouzen k trestu smrti.