Podivná spermie je větší než její majitel
Pánové představte si, že máte jen jeden jediný pokus k tomu, abyste zplodili potomka. Vaše jedna jediná spermie je totiž 30x větší než vy, trvá jí tři týdny než vyroste a do pochvy vaší partnerky se dostane jen za cenu odhození své větší části. Že tady píšu sci-fi? Ale vůbec ne, přesně takhle to totiž chodí u samečků octomilek Drosophila bifurca.
Octomilky známe z domácnosti jako ty malé otravné mušky, které se objeví pokaždé, když někde zapomeneme kousek jablka nebo necháme na misce s ovocem přezrát banán. Ale až se příště budete snažit rozmáčknout titěrného okřídlené tvorečka mezi prsty, vzpomeňte si, že to někdy nemá vůbec jednoduché.
Čekání na Gargantuu
Mušky Drosophila bifurca neměří více než tři milimetry, přesto spermie jejich samečků dorůstají neuvěřitelných 58 milimetrů. Zatímco jiné mušky stejné čeledi jsou schopné začít s rozmnožováním ihned po vylíhnutí, samečkové Drosophily musí čekat alespoň 17 dnů, než jim dorostou jejich obří varlata. Ta poté vyprodukují jednu jedinou obří spermii. Ne, nejde o nějaký typ skládací pohlavní buňky, která se může například libovolně smršťovat. Převážnou část spermie tvoří extrémně dlouhý bičík. Jen pro srovnání, kdyby měli muži produkovat spermie se stejným poměrem velikosti, byly by větší než plejtvák obrovský. Uff.
Cesta této spermie do pohlavních orgánů samičky je poměrně jednoduchá - stačí ji správně zasunout. Ihned poté jí odpadně bičík a hlavička s genetickou informací pokračuje až k vajíčkům připraveným k oplodnění. Proč se tedy samečkové octomilek s výrobou tak velké spermie vůbec namáhají?
Nejasné záměry přírody
Výzkumy v oblasti velkých obřích spermií neustále probíhají a ve hře je hned několik teorií. Ta první říká, že se tak octomilky snaží předcházet škodlivým negativním mutacím. Při tvorbě jedné jediné spermie je menší šance vzniku deformací a dalších nežádoucích vlastností, které by mohly druh v konečném součtu ohrozit. Octomilky Drosophila však patří k poměrně hojným zástupcům hmyzu a o partnery rozhodně nemají nouzi. Obava z předávání chorobné sekvence genů mezi blízce příbuznými partnery tedy nehrozí.
Další teorie tvrdí, že XXL obal spermie má zaručit lepší výživu oplozenému vajíčku. Když však vezmeme v úvahu, že převážná část samčí pohlavní buňky se k němu vůbec nedostane, stojí i tento názor na vratkých nohách.
Mnohem zajímavější je teorie „pásu cudnosti.“ Podle ní se do rozmnožovací soustavy samičky vejde vždy jen jedna obří gameta (pohlavní buňka) a další samečci pak mají jednoduše smůlu. Neznamená to ale, že má sameček octomilky na stvoření vlastních potomků jen jeden pokus. Pokud si ho nedá žádný pavouk k obědu nebo se neutopí zrovna ve vaší sklenici pomerančového džusu, může žít až šest měsíců. Počet sexuálních partnerek se pak může vyšplhat až k 10, protože Drosophily jsou na rozdíl od většiny dalších příslušníků svého druhu, plodné až do konce života. Tato teorie se proto jeví jako nejpravděpodobnější. Nicméně na konečné rozřešení si ještě budeme muset nejspíš pár let počkat.