Mrkev nebývala oranžová

Když se na ulici zeptáte náhodného kolemjdoucího, jakou barvu má mrkev, pak se pravděpodobně z devětadevadesáti procent dozvíte, že oranžovou. To přeci ví každé malé dítě, nicméně to není pravdou odjakživa a ještě v šestnáctém století to neplatilo.

Mrkev bývalá žlutá, fialová a bílá

Mrkev je oranžová až posledních několik století. Původně měla totiž úplně jiné barvy a oranžová je mrkev až zhruba od sedmnáctého století. Do té doby byla mrkev běžně fialová, tmavě červená, bílá či žlutá. Historie mrkve je až neuvěřitelně zamotaná a z dostupných historických materiálů se dá vyčíst, že mrkev fialové barvy byla pěstována již za dob starověkého Egypta. Ovšem zde je nutno poznamenat, že v množství historických materiálů je skutečně těžké odlišit mrkev od pastináku, a proto se nedá na sto procent věřit všem zprávám o historické barvě mrkve. V šestnáctém století byly běžně k sehnání fialové, žluté a bílé mrkve, které sice jsou k sehnání dodnes, ale jedná se spíše o kuriozitu a naprosto jasně dominují mrkve barvy oranžové. Existuje dokonce výzkum, podle něhož je jasné, že mezi desátým a osmnáctým stoletím v Evropě převažovaly žluté a fialové mrkve, což vyplývá z genetické analýzy této zeleniny.

Evropa neznala oranžovou

Jistě není bez zajímavosti, že dlouhou dobu Evropa neznala oranžovou barvu. Existují totiž podložené domněnky o tom, že název oranžové barvy se v Evropě objevil až po prvním dovozu exotického ovoce. Konkrétně se o oranžové začalo mluvit ve chvíli, kdy dorazily pomeranče. Pomeranče se tedy rozhodně nejmenují podle svojí barvy, ale je to přesně naopak, a barva se jmenuje podle pomerančů. V anglickém jazyce byl název oranžové barvy nejspíše poprvé použit až na začátku šestnáctého století. A jak se stala mrkev oranžovou? Velice často se můžeme setkat s příběhem, který její barvu spojuje s nizozemskou královskou rodinou.

Pověst o královském původu asi není pravda

Asi úplně nejčastěji se hovoří o tom, že nizozemští pěstitelé dokázali vyšlechtit oranžovou odrůdu mrkve na počest svého krále Viléma Oranžského. Oranžová barva je samozřejmě tradiční královskou barvou a zelenina této barvy vypadá v této souvislosti dokonale vlastenecky. Avšak toto tvrzení je sice rozšířené, nicméně není úplně jisté, zda se zakládá na reálných podkladech. Možná je dokonce pravděpodobnější, že se oranžové mrkvi začalo více dařit až díky vyššímu odbytu a popularitě. Předtím již měla oranžová mrkev existovat, jen se v dobových záznamech označovala jinými barevnými odrůdami, protože oranžová nebyla známa. Může tedy jít o mrkev červenou, světle hnědou či ohnivou. O výskytu oranžových mrkví v přírodě svědčí například ilustrace v kronice Juliana Anicia – Codex z roku 512, kde se objevují ilustrace mrkve s oranžovou barvou.