Milada Horáková a politický monstrproces

Významná česká feministka, bojovnice za lidská práva, oběť zvůle komunistického režimu. Tak by se dala v několika málo slovech vystihnout osoba doktorky práv Milady Horákové.

Milada Horáková se narodila v roce 1901 v Praze. Svými politickými postoji provokovala už během gymnaziálních studií. Absolvovala práva, krátce poté se provdala za Bohuslava Horáka, se kterým měla dceru Janu. Už ve dvacátých letech vstoupila do Ženské národní rady. Bojovala za ženská práva, ale angažovala se i v otázkách solidarity a sociální spravedlnosti.

Věčná potížistka

Během druhé světové války se zapojila do odbojové činnosti. Brzy se proto dostala do hledáčku gestapa, které ji v srpnu roku 1940 zatklo. Drastickým výslechovým metodám však nepodlehla. Přesto byla v roce 1944 odsouzena, z věznice v blízkosti Dachau byla o rok později osvobozena americkou armádou.

V poválečném období se stala významnou politickou osobností, ale to jí nezabránilo kritizovat postoje českých komunistů, kteří se příliš snažili zavděčit se Moskvě. Po definitivním vítězství komunistů v roce 1948 demonstrativně rezignovala na svůj poslanecký mandát. Nehodlala však emigrovat, ani neustala ve svých politických aktivitách. Bylo proto ideální volbou pro StB, která hledala někoho, koho by mohla obvinit z vedení ilegální smyšlené skupiny „Direktoria“.

Vykonstruovaný proces

Horáková byla zatčena v září roku 1949, ale ani brutální metody výslechů ji nezlomily. Soudní proces proti Miladě Horákové a dalším dvanácti obžalovaným trval pouhých osm dní, od 31. května do 8. června roku 1950. Vše probíhalo podle předem jasně daného scénáře, kterého se museli držet i samotní obžalovaní. Občas se jim však přece jen podařilo narušit předem daný hladký průběh. Horáková se po celou dobu procesu hlásila se k Masarykovu odkazu a stála si za svými ideály, které se snažila hájit, nicméně komunistická cenzura byla neúprosná. Rozsudky byly vyneseny 8. června 1950, Miladě Horákové byl uložen trest smrti oběšením.

Justiční vražda

Žádosti o milost nebyly vyslyšeny prezidentem Gottwaldem, nepomohla ani přímluva významných zahraničních osobností, např. Alberta Einsteina či Winstona Churchilla. Milada Horáková byla oběšena 27. června 1950. Tato justiční vražda vyvolala mezinárodní pozdvižení, které však komunisty nechávalo chladnými. Očištění se Horákové, která se stala symbolem odporu proti komunistickému režimu, dostalo až po pádu komunistického režimu, konkrétně v roce 1990.

V roce 2008 byla bývalá prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová za podíl na justiční vraždě Milady Horákové odsouzena k šesti letům vězení, v roce 2010 ji prezident Václav Klaus udělil s přihlédnutím k jejímu vysokému věku a špatnému zdravotnímu stavu milost.