Messerschmitt – páteř německého letectva

Německé letectvo za druhé světové války patřilo k nejsilnějším v rámci celého konfliktu. Kostru tvořila letadla společnosti Messerschmitt, bez nichž si nelze nacistické letectvo dost dobře představit.

Messerschmit Bf 109

Společnost Messerschmitt vznikla v roce 1927 a již v roce 1935 získala velkou objednávku od německé Luftwaffe na vývoj stíhacího letadla. Díky tomu vzniklo legendární letadlo Messerschmitt Bf 109. Tento letoun se stal standardním stíhacím letadlem Luftwaffe během celé druhé světové války pro nacistickou Luftwaffe. Až od roku 1942 se do popředí začal dostávat i letoun Focke-Wulf Fw 190 a ke konci války přišel Messerschmitt s modelem Me 262.

Messerschmitt Bf 109 poprvé vzlétnul 28. května 1935 z letiště v Augsburgu. Stroj byl poháněn britským motorem Rolls-Royce Kestrel. Druhý prototyp již měl motor Junkers Jumo 210. Prvního výraznějšího nasazení se dočkaly verze letounu B a E-1, které Němci poslali do španělské občanské války, kde v zásadě nenarazily na rovnocenného protivníka. Luftwaffe nasadila tento typ letadla i při obsazování Polska, kde opět Bf 109 slavil úspěch. Zastoupení Bf 109 verze E ve stíhacích jednotkách rostlo až do roku 1941.

Bf 109 se vyznamenaly při dobývání Beneluxu a tato letadla porazila i početnější francouzské letectvo. Díky tomu zbyl v západní části Evropy jen jeden nebezpečný soupeř – Velká Británie. Při letecké bitvě o Británii patřily letouny Bf 109 k úspěšným, nicméně Němcům se Brity zlikvidovat nepodařilo. Naopak nasazení Bf 109 v severní Africe, na jihu Evropy a v SSSR bylo celkem úspěšné. V boji proti Spojencům v letech 1942-1945 však letadla čelila početní převaze a nedokázala kvůli tomu ohrozit spojeneckou nadvládu ve vzduchu.

Messerschmitt Bf 110

Dalším páteřním letadlem německé Luftwaffe se stal Messerschmitt Bf 110. Jednalo se o těžký stíhací letoun, jehož první let byl 12. května 1936. V době útoku na Polsko již Luftwaffe vlastnila téměř dvě stovky těchto letounů verze C. Stroje Bf 110  byly zařazeny do bojů o Británii, nicméně tam se jim vůbec nedařilo. Nestačily na anglické Spitfiry a Hurricany, takže k nim musel být dodán jako doprovod model stíhaček Bf 109. Kvůli tomu byly 110 staženy jako stíhače z denních operací, eventuálně byly přeřazeny k bitevním úlohám.

Verze D a E s přídavnými nádržemi sloužily jako lodní doprovod. Od roku 1940 sloužily i jako noční stíhačky. Ovšem Luftwaffe usoudilo, že letoun Me 210 není dostatečně kvalitní a typ Me 410 se Bf 110 jen vyrovná, takže nechalo vyrobit model G se silnějšími motory a výhodnějšími aerodynamickými vlastnostmi. Kromě bojů o Británii si ale Messerschmitt Bf 110 nevedl vůbec špatně a účastnil se invaze do Dánska a Norska, balkánského tažení, bojů v severní Africe, Středomoří a na východní frontě.

Další modely

Tyto dva modely tvořily páteř německého letectva za druhé světové války. Vyrobeny byly ovšem i další modely. V roce 1941 byl vyzkoušen model Me 163 zvaný Komet, což byl raketový, přepadový stíhač. Messerschmitt Me 109 měl překonat model Me 209, ale to se nepodařilo. V září 1939 byl vyvinut dvoumotorový těžký stíhač Me 210, který se používal i jako průzkumný letoun. Zamýšlen byl jako náhrada za Me 110, ale vůbec se nepovedl a téměř způsobil konec společnosti Messerschmitt. Bez zajímavosti není obrovský transportní kluzák Me 321 Gigant a jeho šestivrtulový následník Me 323. Úspěšný byl vývoj tryskových letounů, jenž slavil úspěch díky prvnímu funkčnímu proudovému modelu Me 262 – Schwalbe neboli Vlaštovka.

Po skončení druhé světové války společnost Messerschmitt nesměla vyrábět letadla, takže se soustředila na výrobu kapotovaných motorových tříkolek.