Kanibalismus ve zvířecí říši

Kanibalismus ve zvířecí říši

Když se ve vyspělé lidské společnosti objeví případ kanibalismu, ihned plní palcové titulky veškerých médií. Ve světě zvířat jde o poměrně častý jev, i když ne vždy se jedná o přirozené chování.


Kdo by neznal výjev ze života kudlanek nábožných, kdy samička po páření sežere samečka. Inu, jak známo, láska prochází žaludkem. A nejsou jediným druhem, který se k podobným praktikám uchyluje. Tento postup je typický i pro mnoho druhů pavouků. Například samec snovačky Hasseltovy se během milostné předehry dobrovolně vrhne své partnerce do čelistí. Výrazně tak totiž zvýší šanci, že se jeho spermie dostanou na místo určení. Tato poněkud sebevražedná strategie je ale z hlediska zachování druhu velmi užitečná. Nejen že samci sebevrahové zplodí dvakrát tolik potomků než ti méně odvážní, samice má zase po zkonzumování proteinů, které tvoří samcovo tělo, víc energie na přežití. Téměř vždycky přitom samice požírá samce, protože, a teď pánové prominou, úloha samce končí v okamžiku, kdy oplodní samici. Pak už jí nejlíp poslouží jako kvalitní strava.

 

Kanibalismus u zvířat však může probíhat i dříve, než se dotyčný živočich vůbec vyklube na svět. Příkladem takového chování jsou žraloci, kteří jsou tzv. vejcoživorodí. To znamená, že se z vajíček ještě v těle matky vylíhnou mláďata, která se potom narodí už jako vyvinutí jedinci. Přestože se v děloze žraločí mámy usadí běžně 6 - 7 oplodněných vajíček, narodí se většinou jen jedno mládě. Ano, tušíte správně, první vyklubané mládě sežere ostatní vajíčka, a díky této dietě bohaté na proteiny přijde mládě na svět velké a silné. V tomto případě mluvíme o nitroděložním či embryotickém kanibalismu.

 

Od paryb se dostáváme k obojživelníkům, u nichž lze také najít příklady kanibalismu. Pulci ropuchy obrovské se velmi rádi a s velkou chutí živí vajíčky vlastního druhu. Jsou totiž opět plná výživných proteinů. U dospělých jedinců pak dochází k tomu, že velké ropuchy obrovské požírají ty menší.

 

Velmi krutým kanibalem z řad savců, do kterého byste to nejspíš vůbec neřekli,  je psoun prériový. Březí samice zalézají do nor, aby po čase vylezly bez mláďat. Tak dlouho to vrtalo vědcům hlavou, až nory prozkoumali a našli tělíčka mláďat s ukousnutými hlavami a částečně sežraná. Jediným vysvětlením je snaha o regulaci počtu snadno se přemnožujícího druhu, a tím i větší šance na vlastní přežití.

Jak je ze všech těchto příkladů více než zřejmé, zvířecí kanibalismus je strategií, která zvyšuje šance na přežití daných jedinců a tím i šanci na přežití celého druhu. Kanibalové tím, že snědí ostatní, nejenže eliminují konkurenci v boji o potravu, teritorium či partnery, ale navíc ještě ze svých obětí získávají potřebné živiny.

 

Není tomu tak však vždy. Velmi smutným příkladem kanibalismu zapříčiněného stresem z turistů a celkovým narušením přirozeného prostředí jsou orangutani. Britští zoologové přistihli v indonéském pralese Bukit Lawang dvě dospělé orangutaní samice při pojídání tělíček jejich mrtvých mláďat. Doposud byl kanibalismus mezi lidoopy prokázán pouze u šimpanzů. Špatné životní podmínky ve smyslu nedostatku potravy vede ke kanibalismu také lední medvědy, u kterých bylo několikrát pozorováno zabití a sežrání jedince svého druhu. Pokud se tento jev rozšíří, bude jen dalším krokem k vyhubení těchto nádherných zvířat, která již nyní patří k nejohroženějším druhům planety.