Hrad Houska – nejtajuplnější hrad v Čechách
Ukrytý uprostřed pískovcových skal v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko leží tajemný, pověstmi opředený hrad Houska. Jeho pohnutá historie sahá podle některých pověstí až do 9. století, kdy zde nechal kníže Pšovanů Slavibor, otec kněžny Ludmily, pro svého syna Housku vybudovat dřevěné hradiště. Dle oficiálních pramenů byl však hrad vystavěn v 2. polovině 13. století nejspíš Přemyslem Otakarem II. Nijak se tím však nevylučuje teorie o hradišti z 9. století, naopak ji podporuje jistá skutečnost. Hrad totiž stojí z dnešního pohledu na poměrně nesmyslném místě. Hrady se vždy budovaly tak, aby napomáhaly chránit území, obchodní cesty či hranice. Hrad Houska ale na žádném takovém strategickém místě nestojí, a navíc byl vystaven v místě bez zdroje pitné vody. Po architektonické stránce naopak vypadá spíše jako by měl strážit něco, co se nesmělo dostat ven. Vysvětlení by mohlo být nasnadě. Stojí totiž na skále, kde byla podle pověsti brána do pekel, kterou přicházely do našeho světa zlé síly. Aby jim byl tento vstup znemožněn, byl zde, na místě dřívějšího dřevěného hradiště, které úplně zpustlo, protože se mu všichni vyhýbali, postaven hrad, a na místě pekelné průrvy hradní kaple. A aby se cítili bezpečněji, tak ji zasvětili archandělu Michaelovi, který je velitelem nebeské jízdy.
Karel Hynek Mácha na hradě strávil jednu noc
Další pověst praví, že dříve než lidé pekelnou bránu ucpali, vyslali do ní odsouzence na doživotí, aby prozkoumal, co se v ní ukrývá. Pak mu měl být trest odpuštěn. Odsouzenec se však spustil jen do poloviny a vrátil se slovy, že to, co by ho tam čekalo, je mnohem horší než doživotní trest. O tomto se zmiňuje i K. H. Mácha ve svém dopisu příteli Eduardovi, potom co strávil na hradě Houska noc. Vypráví v něm o tom, jak vlezl o pekelné díry a sestoupil až na místo, které se představě pekla velmi podobalo. Setkal se s tajemnou dívkou Dídó, která mu oznámila, že není v pekle, ale v roce 2006. To, co dále v úžasu popisuje, by se dalo velmi dobře vysvětlit právě věcmi z budoucnosti - Mácha viděl proudící davy lidí, kteří směřovali k hradu. Prý byli šaškovsky oblečení a vozili je sem příšery se svítícíma očima. To mohly být autobusy. Podle Máchy byly bytosti lidské nevidomé. Mohly tedy mít sluneční brýle. Stejně tak z hradu v dálce viděl pískovcová doupata se svítícíma očima, to mohly být paneláky. Jedna z dívek měla podivnou skříňku u pasu a ve vlasech, což by mohl být walkman či Mp3 přehrávač. Další žena prý k němu přistoupila a „Sáhla na skříňku, co u boku nesla, odklopila víko - já uzřel živý obraz, Eduarde!“ Mohla by tato skříňka být digitální kamerou? Určitě ano. Nebyla tedy ona pověstná průrva spíše jakýmsi portálem pro cestování časem? Výjevy z budoucnosti skutečně mohly na naše předky působit poněkud „pekelně“. Je na každém z nás, jak dalece je ochoten uvěřit, v každém případě dopis K. H. Máchy z roku 1836 (tedy 170 let před rokem 2006) s těmito popisy skutečně existuje.
Postava v mnišské kápi
Podle jiné legendy se na Housce a v jejím okolí zjevuje postava v černé mnišské kápi, která nemá obličej a pozorně sleduje všechny opovážlivce, kteří by chtěli Housku navštívit v noci nebo zde dokonce přenocovat.
Tajemná keltská malba
Na hradě se také nalézá keltský ornament, tedy jakýsi fragment malby, starší než je sám hrad. Zatím se ale nepodařilo zjistit, kdo a proč v době gotiky namaloval ve vznikajícím hradu něco, co se malovalo více než tisíc let předtím. Keltský vzor se podobá keltskému slunečnímu kultu, přitom Houska vždy patřila lidem, kteří byli zcela určitě křesťané, kteří byli pokřtění. Tím spíš je záhadou, že se tu objevily pohanské keltské malby.
Malba však není jediným pojítkem s Kelty. Existuje teorie, že název hradu není odvozen od syna pšovského knížete, ale z keltského slova. Keltové zde totiž zhruba oněch tisíc let před vznikem hradu nepochybně žili a území ovlivnili v podobě místních názvů. Výklad jména hradu by tedy mohl být i z gaelského GEA(S)TAM, vyslovováno Gos-ca, jež v překladu znamená brána!
Historie hradu Houska
Samotný původně gotický hrad byl tedy vystavěn za vlády Přemysla Otakara II. ve 13. století a zpočátku nejspíše plnil po krátkou dobu funkci správního centra, než byl dostavěn nedaleký hrad Bezděz. Jádro hradu bylo přestavěno na konci 16. století Hrzány z Harasova v renesanční zámek, přičemž vzniklo celé současné vstupní křídlo. Roku 1658 byla také zbořena čtverhranná raně gotická věž.
Hrad vystřídal nespočet majitelů, k nimž patřil například Albrecht z Valdštejna či Kounicové, a sloužil k rozličným účelům. V novodobých dějinách nejdříve jako reprezentační sídlo rodiny Josefa Šimonka, senátora a prezidenta Škodových závodů v Plzni. Během druhé světové války jej využíval oblastní štáb SS. Na konci války se hra stal depozitářem pro židovské a zednářské knihy z Evropy. Do roku 1950 byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu a po roce 1970 zde plánovala továrna Spolana Neratovice vybudovat něco jako noční sanatorium svých zaměstnanců. V roce 1974 zde se svolením správce (mj. i poslance, písničkáře a evangelického duchovního) natočila svou nejstarší dochovanou studiovou nahrávku undergroundová skupina Plastic People of the Universe. Následně byl hrad počátkem devadesátých let vydán v restituci potomkům Josefa Šimonka, kteří jej nechali opravit a poprvé v dějinách hradu jej v roce 1999 zpřístupnili veřejnosti.
Není divu, že hrad Houska neustále láká k návštěvě mnohé záhadology, lovce duchů i běžné návštěvníky, kteří možná doufají, že stejně jako K. H. Mácha nahlédnou do budoucnosti nebo přijdou na kloub některé z mnoha záhad, jimiž je tento tajemný hrad opředen.