Hedvábný hrad Pamukkale

Ve světě je tolik zajímavých míst, že je snad ani nejde za jeden lidský život všechna navštívit. Velice zajímavým a ne příliš známým místem je i hedvábný hrad s názvem Pamukkale, který se nachází na území Turecka.

Rozlehlá oblast

Hedvábný hrad Pamukkale je jednou z navštěvovaných atrakcí. Nachází se v jihozápadní části Turecka poblíž města Denizli. Velice horké prameny s rozpuštěným uhličitanem vápenatým zde stékají po svahu a tím, jak chladnou, vznikají všude travertinová jezírka.

Nad travertinovým svahem se nachází zříceniny starého římského města Hieralipole, kde je velký amfiteátr a nekropole. Travertinový svah je poměrně hodně zasažen nadmírou turistů a nepříliš citlivými betonářskými zásahy Turků, nicméně i přesto stojí za vidění.

Při návštěvě Pamukkale je potřeba si zout boty, protože panuje obava, že by se památka poničila, pokud by po ní dusaly těžké boty návštěvníků. Celá oblast travertinových teras je poměrně rozsáhlá. Na délku měří zhruba dva kilometry a dolů po svahu měří kilometr a půl. Výška svahu je zhruba 150 metrů. Pokud byste měli zájem o návštěvu antických rozvalin, musíte se vydat ještě půl kilometru vzhůru. Veškeré terasy a vykopávky jsou oploceny v rozsáhlém areálu a pro vstup musíte zaplatit relativně vysoké vstupné, které v roce 2015 činilo 25 tureckých lir.

Pomoc člověka

Travertin je vápencová hornina, která vzniká díky usazování v oblastech pramenů nasycených hydrogen uhličitanem vápenatým, který se sráží jako uhličitan vápenatý. I v České republice se travertin nachází. Konkrétně ho můžete vidět v okolí Berouna, kde je ovšem travertin hodně starý, dále v Cikánském dolíku na Slánsku či na Kodu u Srbska.

Pamukkale je specifické tím, že prameny jsou velmi horké, tudíž se toho usazuje hodně. Prameny vyvěrají v horní části svahu a tečou dolů do údolí. Chladnutím vody se v ní sráží uhličitan vápenatý a další příměsi a usazuje se. Při chladnutí vznikají různé kaskády a terasy, které jsou na pohled hodně zajímavé a často je Pamukkale označováno jako hedvábný hrad, jelikož hedvábí je při pohledu evokováno.

Terasy v Pamukkale jsou nádherně bílé a je na ně pěkný pohled. Nesmíte si však představovat, že je všechno dílem přírody, protože i ty terasy, které jsou v místech, kam turisté nesmí, vznikají nepřímo za pomoci člověka. Správa areálu totiž poměrně složitě reguluje, kam se horká voda pustí. Vše se řídí za pomoci soustavy umělých kanálků, které jsou rozvedené od pramenů a částečně přírodních kanálů, jež vznikají na hřebíncích teras. Správa areálu si musí dát dobrý pozor, kolik vody pouští, protože při přemíře vody by se mohly terasy protrhnout.

Památka UNESCO

Správa areálu má však na starost ještě umělé zásahy do teras. Musejí vysekávat kanálky v travertinu za pomoci sbíječky, byla vytvořena veliká přístupová cesta vedoucí směrem dolů k vesnici, která byla uměle vyhloubená ve svahu, a v Pamukkale je řada vybetonovaných bazénků.

Terasy v Pamukkale jsou na seznamu světového dědictví UNESCO společně s vykopávkami Hierapole. Není se co divit, jelikož svah pokrytý sněhově bílým travertinem není jen tak někde jinde k vidění a skutečně připomíná kopec z bavlny. Pamukkale je oblastí tektonického zlomu, kde na povrch vytékají minerální prameny bohaté na vápník. Pod bavlněným hradem se nachází stejnojmenné malé městečko, které samozřejmě žije hlavně turistickým ruchem. Podobné útvary, jako je Pamukkale, můžete vidět i v Yellowstonském národním parku v USA či v Maďarsku.

Pamukkale je vskutku zajímavé místo, kde se můžete brouzdat jezírky s minerální vodou a sledovat překrásně vypadající terasy z bílého travertinu.