Záhada jihlavského podzemí

Spletité podzemní chodby pod Jihlavou jsou se svými pěti hektary a 25 kilometry druhým největším komplexem svého druhu v České republice. Nachází se pod celým městem i pod většinou městských památek a samy katakomby patří mezi historické a technické pamětihodnosti.

Historie jihlavského podzemí

Historie jihlavského podzemí nebyla historikům zpočátku tak jasná, jak by se mohlo zdát. Ačkoli Jihlava byla jedním z měst, kde se ve středověku těžilo stříbro, podzemní chodby nebyly podle moderních geologických průzkumů vybudovány z tohoto důvodu. S největší pravděpodobností stály na počátku jejich vzniku ekonomické důvody. Jihlava se nacházela v blízkosti významných obchodních cest, a tak se v Jihlavě velmi brzy rozvinul čilý hospodářský ruch. Ani ne tak již zmiňované stříbro, ale hlavně sukno a částečně i pivo se stalo výnosným obchodním artiklem. Prostory pod městskými domy začali lidé budovat k uskladnění zrajícího piva a jiných skladových zásob. S hospodářským nárůstem se tyto tzv. lochy zvětšovaly, prodlužovaly až do chodeb, které se později začaly spojovat, a labyrint rostl.

Na ražbu sklepení si měšťané a obchodníci najímali nezaměstnané havíře, kteří tak získali novou práci. A že to byla práce skutečně mravenčí! Razilo se pomocí jednoduchého železného kladívka, klínu a různých dalších špičatých nástrojů, které mohly být ze dřeva nebo železa. Havíři horninu kousek po kousku vylamovali směrem odshora dolů a rozdělovali na menší části, které bylo nutno dostat na zemský povrch. V pozdějších dobách sloužily chodby k budování kanalizace či vodovodního řadu z borového dřeva. Během válek se pak do podzemí ukrývaly cennosti, mnohé z nich však měly zůstat nevyzvednuty a dodnes se po nich pátrá. Například za napoleonských válek tam mnoho obyvatel ukrylo své cennosti před francouzskými vojsky, ale následná epidemie cholery postihla většinu obyvatelstva a cennosti si již neměl kdo vyzvednout. Za druhé světové války využívalo podzemní komplex gestapo. V 60. letech 20. století došlo k enormnímu propadu některých chodeb, což zapříčinilo vybetonování většiny chodeb, které tak ztratily na svém historickém významu. V současné době láká jihlavské podzemí nejen hledače pokladů, ale i všechny záhadology a milovníky tajemna. Ti se přichází zejména kvůli tzv. svítícím chodbám s tajemným výklenkem a paranormálním jevům, které tady byly pozorovány.

Svítivka

Svítící chodba byla v katakombách objevena v roce 1978 amatérskými speleology. Dlouho se spekulovalo o příčině světélkujících stěn, přičemž možných příčin bylo nalezeno hned několik, ale většinu podrobnější zkoumání a analýzy vyvrátily. Nejednalo se ani o zbytky stříbra, fosfor či radioaktivnísmolinec, ani o světélkující bakterie, plísně nebo houby. Chemické rozbory a rentgenografická strukturální analýza nakonec přispěly ke zjištění, že chodba byla natřena, nejspíše nacisty, luminiscenční barvou Lichtgelb, která obsahuje svítivý wurtzit. Někteří milovníci záhad však stále věří, že svítivka, jak se chodbě v jihlavském podzemí říká, vede k jednomu z vchodů do bájné podzemní říše Agartha. Samotný vstup by pak měl být v tajuplném výklenku na okraji chodby.

Tajuplný výklenek

Tento výklenek vypadá trochu jako gotická brána a prochází jím geologický zlom. Vzhledem k faktu, že zde senzibilové a citlivější lidé pociťují nepříjemné stavy a negativní energie, povídá se, že je časovou branou do jiné reality. Dokonce zde měly být pozorovány postavy a stíny, které výklenkem procházejí tam a zpět. Povídá se, že za vznikem výklenku stojí nacisté, kteří zde odtěžili kus kamene a odvezli jej na zkoumání do Berlína. Proč to udělali? Také hledali vstup do Agharty, ze které, jak věřil Hitler, pocházeli všichni dokonalí árijci? Ačkoli měření radarem prokázalo existenci čtvercové dutiny asi půl metru za výklenkem, pokusy o navrtání tohoto prostoru selhaly a ani po dvou metrech vrták na žádnou dutinu nenarazil.

Ale nejen samotný výklenek budí zvědavost, ale i celá svítící chodba a její okolí. Někteří návštěvníci viděli vysoké stíny postav s tenkým krkem a přilbou nebo podobně zastřiženými vlasy, jiní slyšeli šepot a hlasy, ozvěny kroků nebo vzdálenou chrámovou hudbu.

Někteří lovci záhad v prostorách jihlavského podzemí dokonce nocovali a za pomocí kamer s termovizí a dalších přístrojů se pokoušeli zachytit některé s těchto jevů. A ne bezúspěšně. Televizní reportér Stanislav Motl zde během svého přenocování natočil kolem půl páté ráno zřetelný stín pohybující se postavy. Expertízy vyloučily vědomou manipulaci či náhodně zachycený stín samotného reportéra a citlivá kamera s termovizí zaznamenala ve stejnou dobu pokles teploty v místě zjevení stínu o 1,5 °C. Teplota poklesla zhruba na šest minut a potom se vrátila na původní hodnotu. Paranormální jevy jsou totiž velmi často odprovázeny poklesem okolní teploty bez zjevné příčiny a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Když k výklenku přivedli psa, chvíli se do něj díval, pak se mu naježily chlupy a utekl. Možná více šokující než samotné zachycení pohybujícího se stínu je schopnost, kterou reportér údajně nabyl při nocování v podzemí. Od té doby prý vidí auru lidí a na první pohled pozná, zda je člověk dobrý či špatný.

Atentát na Hitlera

Jihlavské podzemí mohlo velmi výrazně měnit události 20. století. V březnu roku 1939 zde místní komunisté údajně plánovali atentát na Adolfa Hitlera během jeho návštěvy Jihlavy. Do šachty pod pódiem umístili nálož, avšak gestapo úmysly odhalilo a atentátníky zatklo. Vůdce pak do Jihlavy raději vůbec nepřijel.