Pardubický zámek

Pardubice jsou známé výrobou perníků, ale to není jediná věc, díky níž můžete východočeské město obdivovat. Pro turisty se jako velice zajímavá věc jeví místní zámek, který není zase tolik známý. Přitom se nachází v těsné blízkosti historického centra města.

Vznik zámku za Pernštejnů

Renesanční sídlo vzniklo v Pardubicích za pánů z Pernštejna a jedná se v zásadě o přechod mezi hradem a zámkem. V podobném stavu dochování a rozloze nemá tento typ objektu ve středoevropském regionu obdobu. Ostatně na místě současného zámku stál ve třináctém století vodní hrad, který byl však brzy po husitských válkách přestavěn a obehnán novou kamennou hradbou s nárožními věžicemi a střílnami. V současné době jsou její fragmenty přístupné návštěvníkům.

Pardubické panství přešlo do držení rodu Pernštejnů v roce 1491, kdy ho získal Vilém II. z Pernštejna. Ten nechal hrad přestavět na čtyřkřídlý palác a ten nechal obehnat mohutným opevněním, díky čemuž vzniklo sídlo na rozmezí mezi hradem a zámkem, jehož opevnění představuje vrchol pozdně gotické fortifikační techniky.

Foto:Petr1888 [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Opevnění bylo tvořeno hliněným valem s nárožními rondely, na které se v případě potřeby dalo umístit dělostřelectvo. Val obepínala hradba se střílnami, které byly určené pro palné zbraně. Hradbu se střílnami chránil příkop a celkem rozsáhlý zátopový pás.

Ve směru k městu byl postaven barbakán, jemuž se říkalo Příhradek, a který se zámkem spojoval dřevěný most. Renesanční úpravy zámku však neskončily s osobou Viléma II. z Pernštejna, ale pokračovali v nich jeho synové Jan s Vojtěchem. Posledním majitelem pardubického zámku z rodu Pernštejnů byl Jaroslav z Pernštejna.

Od královských dob úpadek        

Panství v roce 1560 odkoupil samotný král, který z Pardubic udělal královské komorní panství. Zámek však v tuto dobu přestal být panskou rezidencí. Sídlila tu správa velkostatku a panovníci sem zavítali pouze velice vzácně. Mezi lety 1574 až 1579 byly proveden úpravy zámku, o což se postaral italský stavitel, architekt a zednický mistr působící v Čechách Ulrico Aostalli de Sala. Ten se postaral třeba o sgrafitovou výzdobu fasád paláce. Význam pardubického zámku však byl hlavně hospodářský, což se nepříznivě podepsalo i na jeho interiérech a výzdobě.

Foto:F. Šedivý, Wikimedia

V průběhu sedmnáctého století byl u zámku zřízen pivovar a v osmnáctém století pak textilní sklad manufaktury a byty vysloužilých důstojníků. Ve druhé půlce devatenáctého století zámek přešel do soukromých rukou. Nejprve byl mezi lety 1863 až 1881 majetkem Privilegovaného rakouského berního ústavu. Od roku 1920 pak zámek vlastnil baron Richard Drasche von Wartinberg a jeho dědicové.

Foto:Czcharlie [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Později zámek získal pardubický muzejní spolek, který také zahájil jeho obnovu. Problémem bylo, že na pardubickém zámku se nedochoval jediný původní inventář. V roce 1952 pak spolek musel předat zámek do rukou státní správy, načež byly postátněny také místní sbírky. To pro zámek znamenalo přerušení obnovy a zanedbávání údržby. Kvůli tomu se v roce 1977 zřítila část zámeckých stropů ve druhém patře. Celková rekonstrukce zámku začala teprve v roce 1994. Od konce roku 1997 mohl být zámek téměř po dvaceti letech zpřístupněn pro veřejnost.

Zámek je v současné době ve vlastnictví Pardubického kraje a má v něm sídlo Východočeské muzeum, Východočeská galerie a pobočka Národního památkového ústavu. Od roku 2010 se zámek společně s opevněním nachází na seznamu národních kulturních památek České republiky. Zájemci si mohou prohlédnout místní rytířské sály a kapli Tří králů. Vzhledem k tomu, že expozice a výstavy Východočeského muzea jsou přístupné celoročně, můžete pardubický zámek navštívit denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.