Landštejn – rejdiště bílé paní a ducha Viléma
Mohutnou zříceninu hradu Landštejn najdeme v oblasti známé jako Česká Kanada. Hrad má za sebou celkem dlouhou historii a spojený byl i s různými nadpřirozenými bytostmi. Celá jedna rodina zde měla podle pověstí strašit.
Hrad založil Přemysl Otakar I.
Zřícenina hradu se tyčí v nadmořské výšce 650 metrů na vrcholu výrazného návrší nad osadou Landštejn v okrese Jindřichův Hradec. Hrad byl založen prokazatelně nejpozději po roce 1222. O jeho vznik se zasloužil Přemysl Otakar I. Nejstarší část skutečně stála v roce 1231, kdy se uvádí jako první purkrabí Harlieb z Landštejna.
Území Vitorazska, kam Landštejn spadá, patřilo ke sporným územím na hranicích mezi Čechami a Rakouskem, takže mezi lety 1226-1241 zde probíhaly boje o sporná území. To ukončil až král Přemysl Otakar II. svatbou s rakouskou vévodkyní Markétou Babenberskou.
Foto:Kralpilot [CC BY-SA 3.0], Wikimedia
Landštejn získal známý starý český rod Vítkovců. Ti nejprve zřejmě zastávali funkci kastelánů, leč hrad přešel postupem času do jejich soukromého vlastnictví. Prvním skutečně doloženým zástupcem rodu, který používal predikát z Landštejna, byl Oldřich z třeboňské větve rodu. Další členové rodu se následně označovali podle hradu jako pánové z Landštejna.
Zajímavá situace nastala za Viléma z Landštejna, který patřil k panstvu nespokojenému s vládou Jana Lucemburského, jenž proti Landštejnu vypravil koncem roku 1317 vojsko, které vyplenilo řadu vesnic, leč po zásahu Petra z Rožmberka muselo odtáhnout. V dalším roce však došlo ke smíru. Po Vilémově smrti panství zdědil syn Litold z Landštejna, jemuž hrad patřil až do roku 1369. Po něm získal Landštejn dodnes neznámým způsobem král Václav IV.
Boje během husitských válek
V roce 1381 hrad přešel do držení Kondráda Krajíře z Krajku. Jeho syn Lipold následně stál na straně katolíků během husitských válek a společně s Albrechtem Habsburským v roce 1420 nezdárně obléhal Tábor, za což Jan Žižka vyrazil na novobystřický hrad, který dobyl i s městem a zajal Lipoldovu manželku i s dětmi. Slavný husitský válečník také oblehl nově opevněný Landštejn, ale v jeho případě není jasné, zda se mu ho podařilo dobýt.
Foto:Daniel Baránek [CC BY-SA 3.0], Wikimedia
Archeologické nálezy nám však během husitského obléhání dokládají intenzivní boje, během nichž část hradu vyhořela. Lipoldův syn Volfgang stál na straně podobojí a hrad nechal přestavět v pozdně gotickém slohu. Další příslušníci rodu Krajířů z Krajku hrad ještě více opevnili. Posledním zástupcem tohoto rodu na Landštejně se stal Zdeněk II., který po své smrti zanechal panství v obrovských dluzích, načež bylo panství vdovou a nevlastní dcerou prodáno.
Vystřídala se celá plejáda majitelů
Landštejn přešel do rukou Rakušana Štěpána z Eicinku, ale ten ho prodal jihlavskému měšťanovi Davidu Neumaierovi. Jeho syn se při stavovském povstání postavil na stranu stavů a na hrad byla umístěna stavovská posádka. Hrad se nejprve pokusil dobýt Jindřich Duval Dampierre, ale tento záměr realizoval až císařský generál hrabě Karel Bonaventura Buquoy.
Ten posádku hradu v roce 1619 vyhladověl a donutil ji kapitulovat. Zkonfiskované panství zakoupil hejtman Jakub Kecl z Rotendorfu, leč obchod zrušil král Ferdinand II. Novými majiteli se stali bratři Mohrové z Lichtenegga.
Foto:Kralpilot [CC BY-SA 3.0], Wikimedia
Majitelé se v průběhu sedmnáctého století poměrně často střídali, až panství koupil generál Ferdinand Arnošt z Herbensteina, jehož potomkům zůstalo až do roku 1816. Následovaly dlouhé spory o dědictví, načež se dalším majitelem stal teprve po třiceti letech baron Ferdinand Sternbach.
Ovšem v tu dobu již hrad nebyl v nejlepší kondici, jelikož v druhé polovině sedmnáctého století do něj udeřil blesk a srazil nároží jedné z věží. Poté hrad ještě zachvátil požár a obnova nepřišla. Lidé z okolí navíc začali rozebírat stavební materiál. Po skončení druhé světové války byla zřícenina zkonfiskována poslednímu majiteli z rodu Sternbachů a pokračovalo chátrání.
Pověst o bílé paní a duchu Viléma
Když se zaměříte na hrubou omítku u landštejnské brány, najdete tvář Markéty – dcery Viléma z Landštejna. Podle pověsti zde došlo ke zločinu, kdy krásná Markéta doplatila na rozhodnutí tvrdohlavého otce. Od těch dob na hradě straší vítkovská rodina. Markéta byla slíbena Jindřichovi II. z Jindřichova Hradce, protože Vilém z Landštejna chtěl posílit sílu rodů.
Jindřich se do Markéty sice zamiloval, ale chtěl dostat věnem mýto ze stezky, což Vilém odmítl. To byl počátek dlouhou dobu trvajících bojů, které vešly do povědomí jako válka růží. Svatba byla zrušena a Vilém se zatvrdil.
Foto:Daniel Baránek [CC BY-SA 3.0], Wikimedia
Markétu měl osvobodit rytíř Buzek z Lásenic, jenže vše bylo prozrazeno a milý rytíř zemřel v hladomorně. Markétiny protesty ji měly údajně dostat až do vězení a nakonec měla být zazděna. To potvrzeno nemáme, nicméně stopy po ní končí. Vilém z Landštejna podle pověsti klid v hrobě nenašel a za chladných větrných nocí by se měl zjevovat na hradě jeho duch a ze zřícenin se údajně nesou strašidelné zvuky, kvílení a vzdechy.
Ovšem svou zásluhu na vzdeších a naříkání má i místní bílá paní, což by měl být duch Vilémovy dcery Markéty, která se zde prochází v bílém šatu s dlouhým vlajícím závojem. Bílá paní pak naříká velice smutným hlasem nad svým teskným údělem.
Obnova zříceniny začala sice již na začátku šedesátých let dvacátého století, nicméně pro návštěvníky byl hrad zpřístupněn teprve v roce 1990. Každoročně zříceninu hradu navštíví více než třicet tisíc lidí. V rámci prohlídky hradu je přístupná hranolová hradní věž, na kterou se dá dostat přes dřevěné schodiště. Při dobrém výhledu se dají spatřit i dolnorakouské Alpy.