Homosexuál Röhm se Hitlerovi nehodil
Homosexualita byla v Třetí říši nepříliš oblíbeným jevem. Pro homosexualitu zemřelo během druhé světové války mnoho lidí. Nacisté je likvidovali ve svých koncentračních...
Historický film Bent
Historických filmů se každý rok natočí hned několik. Druhá světová válka je pak velice oblíbenou tematikou, protože nabízí možná nevyčerpatelné množství různých příběhů. Film Bent z roku 1997 přesně spadá do obou kategorií.
Netradiční dějová linie
Historické drama Bent se odehrává na samém počátku druhé světové války. V onu dobu měla berlínská dekadentní smetánka ještě stále možnost scházet se na různých místech, která byla později zrušena. Ještě na počátku třicátých let platil Berlín za relativně liberální město. Lidé se scházeli v homosexuálních, lesbických či transsexuálních podnicích a kabaretech. Jedním z návštěvníků těchto podniků a kabaretů byl i homosexuál jménem Max.
Max se dá označit za poměrně přelétavého mladého muže, který si užívá s náhodnými známostmi na jednu noc. Max má také v oblibě alkoholické nápoje a kokain. Zpočátku nacisté neměli zásadní problém s jinou než heterosexuální orientací, nicméně svoboda menšin se měla brzy značně okleštit, což brzy pozná i hlavní hrdina filmu. Nacistický tlak na dekadentní skupiny byl drtivý a snažil se o psychickou i fyzickou likvidaci. Po střetu s gestapem se Max rozhodne upláchnout do lesů společně se svým přítelem. Ovšem ani lesy už nepředstavují naprosté bezpečí, což Max rychle pozná a bude brzy dopaden.
Následuje jízda vlakem smrti, po níž Max obdrží vězeňskou uniformu a tetování v koncentračním táboře Dachau. Max ovšem není jen homosexuál, zároveň je příslušníkem židovského národa, což je pro něho další přitěžující okolností. Na druhou stranu může nosit na vězeňském mundúru žlutou Davidovu hvězdu namísto růžového trojúhelníku značícího homosexuály. V koncentračním táboře Dachau znamenali Židé o něco více než homosexuálové, které čekala automatická smrt. Ovšem i v koncentračním táboře bylo možné poznat cit, díky čemuž Max pochopí, pro co má smysl zůstat naživu.
Herecké obsazení
Režisérské taktovky se u filmu Bent ujal velšský herec a režisér Sean Mathias, pro něhož byl film Bent premiérou na filmařské režisérské stolici. Dosud je to také jediný film, který Sean Mathias natočil, protože se zaměřuje spíše na divadelní tvorbu. Jistě není bez zajímavosti, že Sean Mathias je sám homosexuál. Film Bent vzniknul na základě divadelní hry, která vznikla v Londýně v roce 1979.
Do hlavních rolí byli ve filmovém zpracování obsazeni Clive Owen a Lothaire Bluteau. Ovšem i ve vedlejších rolích se můžete těšit na nesmírně zajímavé obsazení. Frontman hudební skupiny The Rolling Stones Mick Jagger si zahrál transvestitní zpěvačku Gretu. Dále ve filmu vystupují Jude Low, Rachel Weiszová či Ian McKellen. Právě McKellen známý jako Gandalf z Pána prstenů a Hobita či Magneto s X-Menů byl jednu dobu životním partnerem režiséra Mathiase. Ve filmu Bent si zahrál roli strýčka Freddieho, nicméně v původní divadelní hře vystupoval v roli hlavního hrdiny Maxe, což však vzhledem k době mezi divadelní hrou a natáčením filmu nebylo možné, protože věk zastavit nelze. Scénář napsal Martin Sherman a hudbu zařídil Philip Glass.
Jedná se o skutečně naprosto netradičně pojatý film, který ale diváka velice rychle vtáhne do děje. Ukazuje, jak nepříjemné mohlo v nacistické říši být zároveň homosexuálem a Židem.