Karel IV. jak ho možná neznáte

Jméno Karla IV., Otce vlasti, se v době, kdy oslavujeme 700 let od jeho narození, skloňuje ve všech pádech. Pojďme se na něj podívat i možná trochu jinak, než jak jej známe ze školních lavic, protože i on, král a císař, byl samozřejmě především člověk.

Jeho život nezačal zrovna ideálně, ale jakkoli se nám může zdá jeho rané dětství kruté, v kontextu tehdejší doby se nejspíše nejednalo o nic zvláštního. Stal se obětí mocenských rozbrojů svých rodičů a jako čtyřletý byl odtržen navždy od své matky, Elišky Přemyslovny, a odklizen před jejím vlivem do sklepních prostor hradu Křivoklát a následně kvůli vzdělání na francouzský dvůr. Vzhledem k tomu, že svému synovi Václavovi přichystal o půl století později podobný osud, necítil se nejspíš touto událostí nijak poznamenán. Ve svém životopise však vyjadřuje lítost nad skutečností, že když se po mnoha letech, navíc už ženatý, vrátil z Francie, jeho matka byla již tři roky po smrti. Podle všeho, se s ní po uvězení na Křivoklátě už nikdy neviděl. Možná zde pramení jeho rezervované vztahy s otcem.

Ačkoli mohli tehdy uzavírat sňatky nejdříve čtrnáctiletí, Karel byl již v sedmi letech oženěn ze strategických důvodů s Markétou, řečenou Blankou z Valois. Navzdory nízkému věku novomanželů se z toho vyklubala skutečná láska, která skončila až Blančinou smrtí v dvaatřiceti letech. Jak všichni víme, Karel se pak oženil ještě třikrát. Jeho třetí manželkou byla Anna Svídnická, a ačkoli si ji Karel vzal již 4 měsíce po smrti předchozí ženy a byla to opět, jak jinak, svatba z rozumu navíc poháněná touho po dědici, říká se, že Annu miloval více než Blanku. Aby ne, byla mladá a krásná, v době sňatku teprve čtrnáctiletá a po letech císaři syna skutečně porodila.

Víme také, že Karel byl vzdělaný, hodně vzdělaný, a hovořil pěti jazyky. Prý dokonce při různých audiencích a setkáních s různě hovořícími lidmi přecházel plynule z jednoho jazyka do druhého, podle toho, s kým zrovna mluvil. Vzdělání pro něj hrálo společně s katolickou vírou obrovskou roli. Již od mládí miloval čtení knih, rozjímání o samotě i diskuse se vzdělanci. Rád a hodně se také vzdělanými lidmi obklopoval a to byl jeden z důvodů k založení pražské univerzity, která přilákala do hlavního města mnoho učenců z celé Evropy a on s nimi konečně mohl diskutovat z očí do očí a ne jen prostřednictvím korespondence.

Karlovo vzdělání mělo značně filozoficko-náboženský přesah a on sám byl silně věřící. Snad jeho vychovatel ve Francii Pierre de Rosieres, pozdější papež Kliment VI., v něm víru utužil. Karel se považoval za panovníka z boží vůle a byl vroucným podporovatelem kultu svaté Kateřiny. Na svou dobu byl překvapivě zběhlý ve čtení Písma svatého a pravidelně chodil ke svátosti přijímání Kristova těla. Jeho bohabojnost a disciplinovanost mu dokonce zachránila v patnácti letech život. Tehdy bojoval se svým otcem v Itálii a v Pávii byl na něj během velikonočních svátků zosnován atentát v podobě otrávené hostiny. Jenže bylo před mší, a tak se Karel postil. Jeho družina však byla otrávena.

Nejspíše vlivem výchovy u francouzského dvora se z Karla stal gurmet, který miloval kvalitní jídlo. Jeho nejoblíbenějším jídlem byly ryby a zvěřina. Maso jedl výhradně čerstvé a z ciziny si nechával dovážet vynikající vína. Ačkoli byl milovníkem masa, což se mu stalo osudným v podobě nepříjemného onemocnění dnou, na jeho stole se často objevovaly také různé kaše, obiloviny a luštěniny.

Karel zdědil po otci notnou dávku diplomacie, byl velmi uvážlivý, pragmatický, cílevědomý a sebejistý panovník. Byl to ale také muž dobrodružné povahy, kterému v žilách kromě modré krve putovalo také až příliš mnoho adrenalinu. Jeho atletická, 173 centimetrů vysoká postava byla velmi dobře trénovaná. Aby taky ne. Karel miloval již od útlého mládí, kdy s otcem Janem Lucemburským bojoval v Itálii a později v rámci stoleté války i ve Francii, boje a bitvy, a byl zvyklý nasazovat život a bojovat do posledních sil. Vřavu bitev si v Čechách nahrazoval účastí na rytířských turnajích, kam s oblibou jezdíval v přestrojení. Z těchto soubojů si odnesl četná zranění, jak ukázalo teprve zkoumání jeho ostatků ve 20. století. Dle výrůstků na pánvi lze usuzovat, že skutečně hodně času trávil v koňském sedle a výrůstky na prstech a nártech zase potvrzují onemocnění dnou. Je až s podivem kolik šrámů, zlomenin a pohmožděnin se na jeho kostře našlo – zlomenina čelisti, lopatky, žebra, loketní kosti a krčku stehenní kosti jsou jen částečným výčtem. Vážným zraněním bylo poranění čelisti a krční páteře, při kterém byla poraněna i mícha. Jeho několikaměsíční ochrnutí všech končetin tedy nezpůsobila otrava, jak se doposud tvrdilo, ale zranění v rytířském souboji. Ochrnutí sice časem ustoupilo, ale jako trvalý následek zůstala Karlovi málo pohyblivá krční páteř způsobující špatné držení těla, předsun horní čelisti mu zase natrvalo změnil vizáž.

Pád z koně mu byl nakonec osudným. Ona zlomenina krčku stehenní kosti ho dlouhodobě upoutala na lůžko a zápal plic na sebe nenechal dlouho čekat. Římský císař, český král, Otec vlasti Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378. Na jeho přání bylo jeho tělo převlečeno do prostého roucha františkánských mnichů a 16. 12. téhož roku uloženo k věčnému odpočinku do hrobky ve chrámu sv. Víta.