Bellinzona – město tří hradů
Krásné historické město ležící v podhůří Alp je hlavním městem švýcarského kantonu Ticino a díky své obchodně strategické poloze v blízkosti horských průsmyků se pyšní hned třemi nádhernými gotickými hrady. Všechny najdeme od roku 2000 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a návštěva tohoto města se tak může stát pro milovníky památek a historie neopakovatelným zážitkem.
Osídlení od pravěku
Bellinzona byla rušným místem již v dobách Římské říše, osídlení je však možné datovat až do doby kamenné. Na pokyn císaře Augusta zde vznikl opěrný bod, který byl poměrně záhy náležitě opevněn. Základy tohoto v mnohém unikátního města tak sahají hodně hluboko do historie. A není se čemu divit. Sotva byste v této oblasti hledali strategičtější místo. V jeho blízkosti se i dnes protínají nejdůležitější transalpské trasy. Ani rozdělení Římské říše a následný zánik její západní části nezastavil rozšiřování a rozmach města.
Ve středověku se již pyšnilo promyšleným systémem opevnění, jehož nedílnou součástí se staly výše zmíněné tři hrady. Bellinzona tak v současnosti představuje ukázkový příklad středověké fortifikační architektury. Bellinzona se během středověku potácela mezi švýcarskou, francouzskou a italskou nadvládou a hrála také roli ve sporu mezi papežem a císařem. Zejména italští milánští vévodové, kteří drželi nadvládu nad městem, se zasloužili o to, že vždy byla a je tak trochu italská. Ve výšce 238 metrů nad mořem tu žije asi 17 000 italsky mluvících, temperamentních obyvatel.
Foto:Claudio Vosti [CC BY-SA 2.0], Wikimedia
Castelgrande
Jak už název napovídá, jedná se o největší, ale taky nejstarší hrad Bellinzony, který stojí na původních základech římského opevnění a leží padesát metrů přímo nad jejím centrem na mírné vyvýšenině. Jedná se komplex budov a opevnění, jehož současná podoba se utvářela během staletí v několika etapách. První započala ve 13. století, další rozšíření probíhalo na konci 15. století, ale na různých částech se pokračovalo či restaurovalo průběžně až do 20. století.
Foto:By H005 [GFDL or CC BY-SA 3.0], Wikimedia
Část zdí například podlehla povodni v roce 1515. Součástí komplexu jsou také rozlehlé travnaté plochy a dokonce vlastní vinice. Opevnění a cimbuří hradu je rozděleno do tří částí, přičemž jedna se line přímo do města. Do hradu se tak lze pohodlně dostat z největšího náměstí Piazza Grande, a to po strmé stezce nebo přímým výtahem. Svého času byl ale Castelgrande považovaný za nedobytný nejen díky početným hradbám, ale i skalnatému charakteru kopce, na kterém leží.
Montebello
Druhý hrad, jehož název v překladu znamená Krásná hora, leží na východ od centra a je obklopen mohutnými příkopy, protože jeho obranná poloha není tak výhodná jako tomu je u Castelgrande. První zmínka o tomto hradu pochází již z roku 1313 a byl vybudován jako součást fortifikačního systému města. Je tedy s hradem Castelgrande spojený obrannou zdí. I do něj se můžete dostat přímo z města strmým, asi čtvrthodinovým výstupem.
Hrad za svými zdmi ukrývá historické muzeum vystavující exponáty z archeologických vykopávek v Ticinu zaměřených na lidové umění a tradiční řemesla. Muzeum sídlí v nejdominantnější části celého hradu, středověké obytné opevněné věži zvané donjon.
Foto:I, Clemensfranz [GFDL, CC-BY-SA-3.0 or CC BY 2.5], Wikimedia
Castello di Sasso Corbaro
Třetí z úchvatné trojice, hrad Sasso Corbaro, je nejmladší, nejvýše položený, na skalnatém ostrohu, a nabízí krásný výhled na město. Na rozdíl od ostatních dvou není součástí obraných hradeb, ale má vlastní opevnění. Pyšní se také velmi zajímavým prvenstvím – byl prý vystavěn za pouhých šest měsíců. Vznikl jako pozorovatelna, ze které se daly hlídat přístupové cesty do města. Za příznivého počasí je z hradu vidět až na jezero Lago Maggiore.
Foto:Ovedc.Ovedc at he.wikipedia, Wikimedia
