Rudolf Höss

Rudolf Höss

Psal se rok 1947 a v Osvětimi se celé dva roky po osvobození opět popravovalo. 16. dubna byl zde na šibenici za krematoriem č. 1, na šibenici, kterou nechal sám vystavět, ostatně jako celé toto místo, ukončen život velitele osvětimského koncentračního a vyhlazovacího tábora. Život Rudolfa Hösse.

Rudolf Franz Ferdinand Höss se narodil na podzim roku 1900 v německém Baden-Badenu do velmi přísně katolické rodiny. Jak se o téměř půl století později při jeho výpovědích ukázalo, dětství a hlavně výchova úzkoprsého despotického otce měly na formování jeho osobnosti a následně způsob, jakým plnil své „pracovní povinnosti“, zásadní vliv. V jeho otci se snoubila náboženská oddanost a vojenské zkušenosti, takže vyžadoval od celé své rodiny bezpodmínečnou poslušnost a bezodkladné plnění povinností a všech jeho příkazů. Ačkoli chtěl mít otec ze syna kněze, po jeho smrti se Rudolf vydal dle rodinné tradice jiným směrem. Za první světové války byl nejdříve dobrovolníkem ve vojenské nemocnici a v roce 1916 vstoupil do 21. pluku bádenských dragounů. Hovoříme-li o rodinné tradici, je třeba podotknout, že právě v této jednotce sloužil i jeho otec a dědeček, kterému byl údajně Rudolf velmi podobný. Nakonec se v rámci první světové války stihl účastnit i několika bojů, například v Turecku či Palestině. Již během války mu zemřela i matka, a tak se čerstvě plnoletý Rudolf neměl po válce ani kam vrátit, protože hamižní příbuzní si okamžitě rozebrali veškerý majetek. A tak se stal členem pravicové, polovojenské dobrovolnické armády Freikorps.


Höss byl zpočátku poměrně chladným členem NSDAP, vstoupil do ní spíše proto, že nevěděl co si se sebou počít, než z nějakého horlivého přesvědčení. Ostatně času na přemýšlení o svém životě se mu brzy naskytlo až až. V roce 1923 byl odsouzen k deseti letům vězení za vraždu Waltra Kudowa. Propuštěn byl až po šesti letech v rámci všeobecné amnestie a přesto, že na něj strana naléhala, aby odjel do ciziny, nebo se podílel na jejích bojových aktivitách, rozhodl se stát zemědělcem a vybudovat si vlastní selskou usedlost. Jenže v této době už začínají myšlenky o nadřazenosti germánské rasy zákeřně pronikat celou společností a výjimkou nebylo ani rolnické hnutí, jehož členem se Höss stal. Propagovaly se tam myšlenky sociálního darwinismu a setkal se zde nejen se svou budoucí ženou, Hedwigou Henselovou, ale také například s Heinrichem Himmlerem. Právě on ho později přesvědčil ke vstupu do SS. Právě v okamžiku, kdy byl v roce 1934 tak blízko svého snu. S nyní již manželkou Hedwigou a třemi dětmi měli dostat přidělenou půdu a těšil se, že začne nový spořádaný život jako sedlák. Himmlerovi však nechyběly účinné přesvědčovací metody a tak Höss, i když pln pochybností, vstupuje do aktivní SS.

Velmi záhy putoval Höss jako člen jednotky  Totenkopfverbände, tedy jednotky strážců koncentračních táborů, do Dachau, kde nejdříve vykonával práci jako řadový strážce, později jako Blockführer, velitel bloku. Poté, co v roce 1938 získal hodnost SS-Hauptsturmführera, byl převelen do Sachsenhausenu, kde se postupně vypracoval až na vedoucího tábora. Když tedy v dubnu roku 1940 poprvé navštívil Osvětim, nebylo mu prostředí koncentračních táborů vůbec cizí. Ostatně právě proto ho vybrali jako člena komise, která měla posoudit, zda je toto místo vhodné a vyhovující k výstavbě nového koncentračního tábora. 4. května téhož roku byl Himmlerem oficiálně jmenován velitelem tábora Auschwitz, měl dohlížet nejprve na jeho výstavbu, později na jeho fungování, rozšiřování a transformaci na tábor vyhlazovací. Nutno podotknout, že zpočátku sloužila Osvětim jako tábor pro polské politické vězně, až s příchodem konečného řešení židovské otázky byl Höss pověřen Himmlerem výstavbou moderních plynových komor a krematorií. Naplno se tady projevila jeho poslušnost, systematické a disciplinované plnění povinností a příkazů, přesně tak, jak ho to jeho otec kdysi naučil. Co na tom, že s tím nebyl vnitřně srozuměn, co na tom, že to nebylo správné, byla to prostě práce, příkazy, které se musí plnit. Fungoval perfektně, stejně jako by velel továrně na kuchyňské nádobí nebo autodíly. Jeho horečná svědomitost, se kterou řídil tuto továrnu na smrt, dávala jeho již od dětství psychicky narušené osobnosti smysl, jí zaměstnával hlavu a vytěsňoval z ní hrůznou podstatu svého konání. Na rozdíl od mnohých jiných členů SS se k vězňům nikdy nechoval hrubě či násilnicky. Byl popisován jako slušný, pracovitý chlapík, milující manžel a otec. Fungoval spíše jako robot, stroj na plnění povinností, příkazů a očekávání, uvnitř však zoufale prázdný, bez špetky empatie a emocí. Později u soudu všechny šokoval jak ochotně a bez jakéhokoliv zaváhání a hlavně netečně popisoval svou činnost v táboře a celou vraždicí mašinerii. Opět jen plnil očekávání. Chtěli, aby vypovídal, tak jim vyhověl. Ale nepředbíhejme.

Na sklonku války Höss velmi rychle pochopil, že kdo uteče, vyhraje a vydal s manželkou a pěti dětmi na sever země, kde se rozdělili a čekali na vhodnou příležitost k útěku do Jižní Ameriky. I když se zpočátku zdálo, že by se to mohlo podařit, lovci nacistů z Velké Británie jejich naděje ukončili. Vtrhli do patra starého cukrovaru, kde se usídlila Hössova manželka a děti. Nejprve nechtěla prozradit, kde se její muž ukrývá, ale když začali ubližovat dětem, byla její volba jasná. Přiznala, že Rudolf Höss se ukrývá jako dělník na koňské farmě pár kilometrů od dánských hranic. Když tam přišli, Höss se nijak nebránil, jen zatvrzele, ale velmi klidně tvrdil, že určitě není ten, koho hledají. Podle zápisků velitele britské skupiny Hannse Alexandra by mu to asi i uvěřili, ale prozradil ho snubní prsten, který pod výhružkou, že mu uříznou prst i s prstenem dobrovolně vydal. Vyrytý nápis Rudolf a Hedwiga byl víc než výmluvný. Spadla klec. Psal se 11. březen 1946.

U proslulého norimberského tribunálu vypovídal jako svědek, kde všechny přítomné šokoval svými otevřenými a naprosto lhostejnými výpověďmi. Poté byl předán Polákům do Varšavy, kde nad ním soud vynesl verdikt smrti oběšením, symbolicky na šibenici u krematoria v Osvětimi. 16. dubna 1947 se tak Rudolf Höss naposledy vrátil na místo, kde se smrt stala jeho řemeslem.