Duhová řeka Caño Cristales

Duhová řeka Caño Cristales

Příroda nám někdy nabízí jen těžko uvěřitelnou podívanou. Zvláště pro obyvatele střední Evropy mohou být některé přírodní zvláštnosti skutečně nevídané. Jednou z velmi podivuhodných zvláštností je duhová řeka Caño Cristales, která poutá pozornost svým netradičním divokým zbarvením.

Za pestré zbarvení může vodní rostlina

Řeka měnící barvy jako chameleon se nachází v Jižní Americe, konkrétně ji najdeme v Kolumbii. Délka řeky činí přibližně sto kilometrů a tok zavlažuje panenskou přírodu zdejšího národního parku Serrania de la Macarena. Národní park byl po určité době opět otevřen relativně nedávno – v roce 2009. Návštěvnická sezóna pak začíná přibližně okolo června. K řece Caño Cristales patří spousta různých barev. Vyjímají se v ní červené nebo místy až růžové květy řas, žlutý písek, zelený mech či bílé peřeje. Kolem řeky se pak tyčí hradba černých, šedých a hnědých skalisek.


Řece se přitom přezdívá různými jmény. Můžete se setkat s označením jako „tekutá duha“, „nejkrásnější řeka světa“, „řeka pěti barev“ či „řeka snů“. Pozoruhodnou podívanou pomáhají vytvářet řasy macarenia clavigera, jež mají v různých částech toku rozdílnou barvu. Obzvlášť nádherně potom působí u vodopádů a peřejí, kdy opravdu připomínají vodní duhu. Místní obyvatelé se pak shodují, že nejpestřejších barev řeka Caño Cristales dosahuje po bouřce. Řeka nedosahuje žádných obřích rozměru a v nejširších místech neměří více než dvacet metrů.

Foto:Mario Carvajal [CC BY 3.0], Wikimedia

Součást národního parku Serrania de la Macarena

Ovšem duhová řeka Caño Cristales není jediným přírodním pokladem, který se v kolumbijském národním parku Serrania de la Macarena nachází. Některé skály, jež se v parku nachází, jsou přes miliardu let staré. Místy se dokonce dají pozorovat i skalní rytiny. Oblast má však poměrně dramatickou historii, kdy byl léta nepřístupný hlavně kvůli přítomnosti ozbrojených levicových partyzánských skupin. V posledních letech se však situace vyřešila, takže návštěvníci mohou obdivovat krásy řeky i okolní přírody. Neustálý vojenský dozor však zůstává prozatím zachován.

Foto:Mario Carvajal [CC BY 3.0], Wikimedia

Dalším důvodem pro uzavření prostoru byla obava z poškození lokality hordami návštěvníků, ale v tomto bodě již zřejmě vláda ustoupila od svého původního záměru, takže návštěvníci mohou místo navštívit. V některých částech svého toku proudící řeka vytváří přírodní bazény, v nichž se dá vykoupat v příjemně teplé vodě. V místním kraji se průměrná teplota pohybuje okolo třiceti stupňů a místo má velkou vlhkost. Kromě toho se zde nachází velká spousta endemických druhů.

Největší parádu řeka nadělá mezi obdobím sucha a dešťů

Po většinu roku přitom řeka vypadá pouze jako jedna z běžných kolumbijských řek. Během krátké doby, kdy si vládu vyměňuje období sucha a dešťů, začne řeka hýřit různými pestrými barvami. Vodní rostlina Macarenia clavigera totiž nemá v období sucha dostatečné množství vláhy, takže nemůže ideálně růst.

Foto:Mario Carvajal [CC BY 3.0], Wikimedia

Během období dešťů potom zase rostlina nemá dostatečný přísun slunečních paprsků, jež zajišťují tolik zajímavou červenou a růžovou barvu. Kvůli tomu může rostlina svou barevností ohromovat pouze několik týdnů z celého roku, když se množství vody a slunečního svitu ideálně vyváží. V daném období se pak Macarenia clavigera rozšíří natolik, že pokryje celý tok, a proto řeka vypadá jako celá rudá.

Foto:Mario Carvajal [CC BY 3.0], Wikimedia

Po národním parku Serrania se la Macarena se turisté pohybují pěšky, nebo na koni. Silnice tudy samozřejmě žádná nevede. Sezóna pro turisty začíná již od poloviny května a končí na začátku prosince, takže v jiném časovém období ani není možné rezervovat si termín návštěvy. Ideálním obdobím pro návštěvu Kolumbie jsou podzimní měsíce – září až listopad, nicméně bez místního průvodce se k řece nedostanete, takže je třeba vše zařizovat včas, jelikož o návštěvu pestrobarevné řeky je zájem po celém světě. Nejsnadnější a nejbezpečnější přístup do městečka La Macarena je letecky z Bogoty či z Villavicencia a cesta trvá zhruba padesát minut.