Zvláštní savec jménem ježura

Austrálie je plná pro Evropany neobvyklých zvířat. Na našich stránkách si můžete přečíst třeba o australském vačnatci jménem vombat, maskovaném ještěrovi molochu ostnitém, nočním papouškovi kakapo žijícím na ostrovech u Nového Zélandu, dalším vačnatci kunovci tečkovaném, kuskusovi, což není jen jídlo nebo třeba pštrosovi dvouprstém, který se také vyskytuje v Austrálii.

Patří mezi ptakořitné

Ježura australská spadá to malé skupiny nazvané ptakořitní. Tato skupina zahrnuje ptakopyska a ježury. Ptakořitní jsou jediní savci, kteří kladou vejce. Ježury mají čelisti tvořící trubicovitý rypec, velké drápy na hrabání a bodliny. Vyskytují se v různých biomech Austrálie včetně Tasmánie a na ostrově Nová Guinea. Ptakořitní jsou krátkonohá zvířata s malou hlavou a velice malýma očima. U všech druhů má ústrojí zažívací, močové a rozmnožovací vývod do společné komory, kloaky, na jejímž konci se nachází jediný otvor.

Latinský název ježury australské je Tachyglossus aculeatus. Zvíře dorůstá délky 30-45 centimetrů a ocas má dlouhý jen kolem jednoho centimetru. Hmotnost ježury se pohybuje okolo 2,5-7 kilogramů. Jde o poměrně pomalé a hloupé zvíře, které je však vybaveno skvělou prostorovou pamětí. Páří se na jaře, kdy na to mají málo času a energie. Samice v tu dobu vydávají pro lidi nepříjemný zápach, který je cítit stovky metrů. Samci ježury ho vnímají ještě na větší vzdálenost. Až desítky samců následně pronásledují jedinou samici.

Během života má jen 2 zuby

Bodliny ježury australské jsou delší než srst mezi nimi. Zvíře se někdy označuje také jako ježura tasmánská. Aktivní je ve dne i v noci, žije samotářským životem a může upadnout do strnulosti při velice studeném nebo horkém počasí, kdy její teplota klesne z normální hodnoty okolo 31-33 °C až na 4 °C. Živočich vyhledává různé mravence, termity, larvy hmyzu a červy, které slouží za potravu. Kořist nalézá pomocí čichu a nejspíš i smyslových orgánů, které jsou na dlouhém čenichu a vnímají elektrické signály. Malá hlava přechází na plece, aniž by se nějak odlišil krk.

Ježura australská používá svůj dlouhý, štíhlý jazyk k chytání termitů a mravenců. Lepkavé sliny, jimiž je jazyk povlečen, zaručují, že hmyz rozhodně nikam neuteče. Jazyk dorůstá délky až patnácti centimetrů a ježura ho umí rychle vymršťovat – klidně až stokrát za minutu. Ježury mají jen dva zuby, ale nikdy ne oba současně. Když se malá ježura klube z vejce, používá k tomu vaječný zub. Potom, co vaječný zub odpadne, pomocí mléčného zubu saje mléko. Během dospělého života už se ježura obejde bez zubů.

Celá řada zajímavostí

Zvíře má však i další zajímavosti. Samec ježury je totiž vybaven jedním z nejzajímavějších penisů ve zvířecí říši. Na rozdíl od běžných pohlavních orgánů má totiž hned čtyři špičky. Podivuhodný tvar penisu dosud nebyli schopni osvětlit ani vědci, nicméně určitě bude mít souvislost se stejně podivuhodnou fyziognomií samice ježury. Její kloaka má totiž dva kanálky, takže samec má možnost pokusit se oplodnit jí hned nadvakrát. Podle všeho tím ježury zvyšují šanci na oplodnění samice. Někomu se to může zdát poměrně nepraktické, avšak ježury už existují asi 110 milionů let, takže zřejmě nepraktičnost nepřipadá v úvahu.

 Ježura na rozdíl od ostatních savců nedisponuje mléčnými bradavkami. Samice tedy mláďata nemohou kojit a mléko „potí“ z jakýchsi mléčných polí, jež se nacházejí na boku těla. Jinak se však ježura nepotí vůbec, protože nemá potní žlázy. Dovede však bez potíží snést i tělesnou teplotu, při níž by již člověk nežil.

Toto zajímavé zvíře by jistě chtěl každý vidět na vlastní oči, jenže to není jednoduché. Vzhledem k náročnosti chovu totiž ježuru v současné době nechová žádná česká zoologická zahrada. Zvíře ostny připomíná ježka, ale stočení se do ostnatého klubka není jediná obrana. Umí se i pevně přitisknout k podkladu či se bleskově zahrabe.