Vytrvalý lovec – pes pralesní

Psa domácího zná samozřejmě každý, ale existují i různé živočišné druhy, které jsou psu domácímu příbuzné, nicméně mnoho lidí je nezná. Mezi takové zajímavé, leč méně známé druhy patří pes pralesní.

Umí dokonce i plavat

Pes pralesní se latinsky označuje jako Speothos venaticus. Jeho tělo dorůstá délky kolem 57-75 centimetrů, zatímco ocas je krátký – jen okolo 12-15 centimetrů. Hmotnost psa pralesního dosahuje mezi pěti až sedmi kilogramy. Pes pralesní je rozšířen ve Střední Americe až po sever a střed Jižní Ameriky. Zvíře má poměrně protáhlé tělo s krátkýma nohama. Aktivní je přes den, přičemž žije v rodinných smečkách, které mohou čítat klidně až deset členů.

Tento druh psovité šelmy je velmi mocným a vytrvalým lovcem, jehož cílem bývají pozemní ptáci a hlodavci až do velikosti aguti Azarova. Smečka se ovšem dovede vypořádat i s mnohem větší kořistí, takže může ulovit i nandu či kapybaru. Kapybaru dokáže pes pralesní dostihnout ve vodě, protože umí plavat. V noci členové smečky spí ve svých doupatech či v opuštěných doupatech jiných savců. Najít je však můžete i v dutinách ležících kmenů nebo pod balvany. Samice psa pralesního vrhá v průměru čtyři mláďata po březosti trvající 67 dnů. Samec přináší kojící samici do doupěte ulovenou potravu. Samice může zabřeznout několikrát do roka.

Nízký počet ve volné přírodě

Kvůli výborným plaveckým schopnostem i plovacím blánám se psům pralesním ve španělsky mluvících zemích říká perro de agua, tedy vodní psi. Ve vodě ostatně smečka velmi často loví a přes malý vzrůst si smečka troufne i na drobné jeleny. Ve skupině nebo v páru je dominantní samice, jež značkuje teritorium za pomoci moči takovým způsobem, že se postaví na přední tlapky a pachové značky umisťuje co nejvýše. Válcovité tělo psa pralesního se skvěle prodírá rákosím a dalšími vodními rostlinami.

V přírodě však pes pralesní čelí vážnému ohrožení vyhubením. V dřívějších dobách se u nás pes pralesní označoval jako pes lesní. Kromě přezdívky vodní pes se však pes pralesní dočkal i řady dalších zajímavých označení jako „octový pes“, „octová liška“ či „lesní pes“. Informací o jeho životě však nemáme mnoho, za což může právě jeho nízká početnost ve volné přírodě.

V roce 2013 se v pražské zoo narodila čtyři štěňata jihoamerických psů pralesních. Jinde v Česku nejsou tyto šelmy k vidění. Tři samičky a jeden samec se narodili v červenci 2013 a otcem mláďat byl geneticky velice cenný samec, který je nepříbuzný ostatním psům pralesním v Evropě, jelikož do Prahy se dostal z Japonska a jeho získání trvalo dva roky.