Ropušník stříká na protivníka krev z očí

Sebeobrana některých zvířat je skutečně pozoruhodná. Mezi taková zvířata patří např. urzon kanadský, který do nepřítele zabodává nevytáhnutelné ostny či ropušník, jenž vystřikuje na protivníka krev z očí.

Často se skrývá pod zemí

Na první pohled je ropušník velice podobný molochu ostnitému a podobným ještěrům. Ropušníci jsou leguáni z podčeledi ropušníkovitých. Krev na svého protivníka stříká ropušník sluneční, který je znám pod latinským pojmenováním Phrynosoma solare. Jedná se o pouze necelých deset centimetrů velkého živočicha, který má celé tělo pokryté hroty, což by se dalo očekávat, že bude působit na ochranu jako je to v případě již zmíněného molocha ostnitého. Tajnou zbraní ropušníka je však něco úplně jiného.

Velkou část života tráví ropušník pod zemským povrchem, kde se schovává nejen před nepřáteli, ale také před neustávajícím horkem, které v Mexiku, kde ještěr běžně žije, hrozí. Zvíře sice vyhledává teplé paprsky, ovšem nesmí jich být příliš. Stejně jako ostatní živočichové, kteří nedokážou udržet stálou teplotu těla, je na slunečním svitu doslova závislý. Ropušník jednoduše zahřeje tělo na požadovanou teplotu, načež zase zmizí pod povrch.

Podivuhodný způsob obrany

Ropušník používá skutečně pozoruhodnou sebeobranu. Nikdo jiný na planetě nepoužívá takto nevšední obranu před nepřítelem. Jakmile se ropušník cítí v ohrožení, nejprve se nafoukne a na nepřítele syčí. Může ho dokonce i pokousat, ale někteří nepřátelé se tím nedají odradit a právě v ten okamžik tasí ropušník nejtěžší kalibr. Začne totiž tryskat krev z očních koutků přímo proti nepříteli.

Mexičané zvíře označují jako „torito de la Virgen“ neboli „býčka Panny Marie“. Podivný název však velice přesně vystihuje vlastnosti ropušníka. Ropušníci mají rohaté hlavy, takže tím trochu připomínají malého býka. Stříkání krve z očí bude důvodem pro označení Panny Marie a Mexičané v tom zřejmě vidí malý zázrak.

Stříkání krve na nepřítele

A jak je vlastně stříkání krve způsobeno? Ropušníci pomocí speciálního mechanismu rychle zvýší tlak krve v okolí svých očí. Jakmile je tlak krve dostatečně silný, tkáň u očí povolí a ropušník na protivníka vystříkne až 150 centimetrů dlouhý proud krve. Právě tímto trikem dovede ropušník zahnat různé druhy větších zvířat, které by si na něm jinak pochutnaly. Častými terči ropušníků se stávají kojoti, divocí psi či třeba rysové.

Silný proud krve většinou zvířata spolehlivě odradí od pokračování v útoku. Podivuhodný evoluční mechanismus ropušník  nejčastěji vytasí ve chvíli, kdy je úplně nejhůře a kdy ho šelma drží v tlamě. Poté mají ropušníci jistotu, že investice v podobě vystříknuté krve nebude mrháním a s velkou pravděpodobností protivníka zasáhnou. Predátor většinou zareaguje šokem, protože ještěří krev je značně zapáchající substance, která nejvíce zapáchá psovitým šelmám. Zasažený útočník okamžitě ropušníka upustí a začne si krev odstraňovat z očí, protože do těch nejčastěji ropušník míří.

Pokud se chcete na nějakého ropušníka podívat naživo, máte příležitost v pražské ZOO, kde chovají ropušníka velkého. Ropušník velký se také řadí mezi druhy, které dovedou využívat jako způsob obrany výstřik kapek krve z očí proti nepříteli. Pražská ZOO zvíře chová v expozici severoamerických pouští Sonora.