Obrovský pralesní vepř a další úspěchy kryptozoologie

„Je to napůl nosorožec a napůl prase a dokáže vám rozpárat břicho svými obrovskými kly.“ Přesně takhle popisovali cestovatelům konžští domorodci tajemné zvíře. Není divu, že jim tehdy nikdo nevěřil. Vždyť v 19. století měli neuznávali vědci ani existenci zvířete, které chovaly hned dvě zoologické zahrady. Proč by tedy měli věřit barbarským divochům?

Cesty kryptozoologie jsou často klikaté a složité. Zkostnatělým přístup vědy totiž dokáže popřít i důkazy, které jsou mu přineseny doslova na zlatém podnose. Nebýt několika zarputilých vědců a dobrodruhů byly by dnes atlasy zvířat chudší o mnoho zajímavých tvorů.

Hrošík liberijský zmátl i zkušené vědce

Zoologická zahrada v Dublinu musela v roce 1870 provést pitvu mláděte hrocha, které z neznámých příčin uhynulo brzy po svém příjezdu. Jaké bylo překvapení vědců, když se z domněle nedospělého mláděte vyklubal plně vyvinutý jedinec docela neznámého druhu! Nebylo to tak překvapivé. Z Afriky už dlouho prosakovaly zprávy o existenci malého druhu hrocha. Zoolog Morton dokonce přivezl do Evropy dvě lebky, které byly vzápětí klasifikovány jako pozůstatky již vyhynulého mezičlánku mezi hrochem a prasetem a nazvány Choeropsis liberiensis.

Tak jednoduché to ale v Dublinu nebylo. Vědci odmítli uznat existenci něčeho tak neuvěřitelného a do pitevní zprávy bylo napsáno, že jde o dospělého hrocha trpícího zakrslým růstem. Hotovo, vyřešeno. O 15 let později získala hrocha, který odmítal vyrůst i proslavená Hagenbeckova zoo v Hamburku. Přes odlišnou stavbu těla i životní návyky však nejvyšší místa zůstala neoblomná. Spojovací článek mezi hrochy a vepři vyhynul, nedá se nic dělat.

Hrošík liberijský je chybějícím mezičlánkem mezi hrochem a prasetem

Tyto nesmyslné tanečky dohřály profesora Hagenbecka tak, že se v roce 1910 domluvil se slavným německým cestovatelem Schomburgkem a společně zorganizovali výpravu do Libérie. Cestovatel zde skutečně malého hrošíka zahlédl, ale protože od místních vyrozuměl, že jde o zvíře vzácné, spokojil se jen s pozorováním. Nestřílel, což mu později často vyčítali a obviňovali ho ze lži. O tři roky později proto Schomburgk přivezl z Afriky hned pět živých exemplářů záhadného choeropsise a věda musela před těmito důkazy kapitulovat. Hrošíka liberijského si dnes můžete prohlédnout v mnoha zoologických zahradách, u nás ve Dvoře Králové.

Záhada pralesního vepře

Když výprava nakládala hrošíky liberijské na paluby lodí, odmítali se k nim domorodci přiblížit. Tvrdili, že toto zvíře rozpáře každého, kdo se k němu přiblíží. Schomburgk se tehdy nechápavě smál. Netušil, že území výskytu hrošíka se překrývá s ještě jiným záhadným tvorem, kterého se domorodci báli.

Toto tajemné zvíře nakonec náhodou zastřelil lovec Meinertzhagen. Nejdříve netušil, co to vlastně skolil. Zvíře svými rozměry připomínalo spíše malého nosorožce a jeho obrovské kly byly hrůzostrašné. Nakonec se ukázalo, že jde o obrovského pralesního vepře, který po svém objeviteli dostal jméno Hylochoerus meinertzhageni. Hylošér je býložravec ale v případě podráždění může být opravdu velmi nebezpečný. Zvláště to platí pro samice s mláďaty, které dokáží zabít i dospělého leoparda.

Obří pralesní vepř Hylošér