Naše masožravé rostliny pod koly tanků

Těžká kola rozrývají terén. Zůstávají po nich hluboké rýhy a území připomínající spíše měsíční krajinu. Nejde o čin nějakého zavilého nepřítele přírody, ale o unikátní ochranářský projekt, který pomáhá ohroženým masožravým rostlinám přežít na vhodné lokalitě. A nejenom jim.

V naší přírodě se lze setkat s celkem 15 druhy masožravých rostlin. Jde o třináct původních druhů a dva přírodní křížence. U nás najdeme rosnatky, tučnice, bublinatky a aldrovandku. Nejznámější je asi rosnatka, konkrétně rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotunfifolia), která se u nás vyskytuje relativně běžně. Přesněji řečeno běžně na masožravky. Je chráněná stejně přísně jako ostatní masožravé rostliny. Pro úplnost je třeba ještě zmínit, že proběhlo rovněž několik úspěšných pokusů o přesazení exotických špirlic do naší přírody, ty zde ale jako nepůvodní dále zmiňovat nebudeme.

Co všechno nás naučila Adéla

Masožravé rostliny u nás zpopularizoval film Adéla ještě nevečeřela. Od té doby si řada lidí myslí, že tyto "rostlinní predátoři" požírají svou kořist květy a že se bez přísunu čerstvého masa dlouho neobejdou. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Na světě neexistuje žádný zástupce masožravých rostlin, který by svou kořist konzumoval prostřednictvím květu. Ať už se díváme na sklapující pasti mucholapek nebo na hluboké láčky špirlic, vždy jde o důmyslnou přeměnu některých listů.

A s masožravostí je to také trochu jinak. Masožravky se vyskytují na na stanovištích, jejichž půda je velmi chudá na živiny. Typicky jde o půdu deštných pralesů nebo nejrůznější močály a rašeliniště. Organických látek jako je fosfor, draslík a především dusík je tu minimum a rostliny si je tedy opatřují z těl drobného hmyzu či obratlovců.Pokud je masožravá rostlina pěstovaná ve výživné půdě, přestane časem vytvářet aktivní pasti a spokojí se jen s těmi jednoduchými důležitými pro fotosyntézu.

Mimochodem největší kořistí, jaká byla kdy objevena, byl malý pralesní holub v kalichu láčkovky (Nepenthes). Masožravky si velikost své kořisti pečlivě vybírají. Produkce jejich trávicích šťáv je totiž omezená a při větším množstvím tráveného materiálu mohou hnilobné procesy snadnou převládnout, což vede k rychlé zkáze celé pasti.

Jak efektivně si se svou kořistí umí poradit rosnatka si můžete prohlédnout na tomto videu:

Tanky, které zachraňují biodiverzitu

Nyní se vrátíme k tankům vzpomínaným v úvodu článku. Jejich přítomnost je pro přežití (nejenom) českých masožravek doslova nezbytná. Mnoho lokalit je totiž ohroženo tzv. náletovými rostlinami, které dokáží během několika let díky svému rychlému růstu oblast zcela zamořit a znemožnit tak existenci jinými, pomalu rostoucím druhům, mezi které masožravky bezesporu patří. Rozrušování půdy patří mezi účinné prostředky prevence tohoto problému.

Pásy tanků a a další těžká technika s sebou přinášejí i další benefity. Měkký povrch půdy umožňuje masožravým rostlinám rychlejší šíření a vzniklé důlky a štěrbiny chrání mladé exempláře před povětrnostními vlivy a umožní jim dostatečně zesílit. Nejznámější lokalitou u nás, která vojenskou techniku pravidelně hostí, je Plachta v Hradci Králové.

Kam za našimi masožravkami

Masožravky ve volné přírodě je velmi těžké spatřit a to i když víte, kde je hledat. Vyskytují se převážně v chráněných přírodních rezervacích nebo národních parcích, na kterých se smíte pohybovat jen po vyznačených trasách, které se ale těmto rostlinám často nezamlouvají.

Nejsnáze narazíte na vodní bublinatky (u nás zastoupené v sedmi druzích), které se vyskytují ve slepých ramenech řek nebo pod hladinou velkých klidných rybníků. Jde o křehkou splývající rostlinku ne nepodobnou stolístku s charakteristickými malými měchýřky, do kterých chytá plankton a drobné rybky a pulce. V době květu ji prozradí i malé žluté kvítky vypadající jako hledíky rostoucí nad vodní hladinou nebo v hodně promáčených půdách. Čas od času lze dokonce bublinatky spatřit i v akvaristických prodejnách jako zajímavý kousek vegetace do domácího akvária. Ale to už jsme příliš odbočili.

Bublinatku prozradí hledíkovité květy a lapací měchýřky

Na rosnatky všech druhů je třeba se vypravit v květnu a červnu, kdy jsou nejvíce aktivní a snadno viditelné (poté se začínají zatahovat). Vynikající lokalitou pro jejich pozorování je například Národní přírodní rezervace Rejvíz v Hrubém Jeseníku, kde rosnatky lemují hlavně břehy velkého rašeliništního jezera a bez problémů si je lze prohlédnout z dřevěné vyhlídky.

Tučnice roste podél cest poměrně často, nemá ale typické predátorské pasti – její listy se okolo lapené kořisti jednoduše pomalu svinují. Světle zelenou růžici proto snadno přehlédnete. Narazit na ni můžete třeba v CHKO Český les nedaleko Tachova.

Růžice listů tučnice je velmi nenápadná

Nezapomeňte, že všechny masožravky u nás jsou zákonem chráněné a není dovoleno je trhat, vyrývat nebo jinak poškozovat. Hrozbou jsou vysoké pokuty a navíc rostliny násilně vytržené ze své přirozené niky v domácích podmínkách obvykle rychle hynou.