Málo známá šelma promyka

Šelmy patří k těm více sledovaným druhům zvířat, ale přesto se i mezi nimi najde řada méně známých druhů. Třeba zrovna promyka není známá úplně každému a přitom se jedná o nesmírně zajímavé zvíře.

Proti hadímu jedu není imunní

Promyka spadá do stejné čeledi jako mangusty a surikaty. Promyky jsou drobné a velice rychlé šelmy. Promykovití jsou příbuzní cibetkovitým a kočkovitým šelmám stejně jako hyenám. Dobře známé jsou i pro svůj návyk lovení hadů, a to dokonce i těch jedovatých. Promyky se dělí do několika rodů a existuje jich celá řada druhů. Mezi nejznámější jednoznačně patří promyka mungo, promyka ichneumon a promyka červená.

Promyka mungo dosahuje hmotnosti přibližně kolem dvou kilogramů a celkově se dorůstá mezi 70-95 centimetry. Tento živočich je aktivní hlavně ve dne. Promyky žijí hlavně v párech či malých skupinách. Tyto šelmy obývají nejrůznější biotopy kromě pralesů, ale nejčastěji je můžeme objevit v blízkosti vodního zdroje. Promyka mungo si vyhrabává vlastní noru nebo využívá nory dalších savců. Mezi její potravu patří drobní obratlovci, hmyz, měkkýši a nepohrdne ani rostlinnou složkou. Jak již bylo zmíněno, promyka ráda loví i jedovaté hady. Dalo by se tedy očekávat, že je proti jejich jedu imunní, což však pravda není.

Březost trvá kolem dvou měsíců a samice posléze porodí dvě až čtyři mláďata. Velkou výhodu lze spatřovat v tom, že mladí jedinci promyky se dají dobře ochočit. Výskyt promyky mungo zasahuje od Arabského poloostrova až do Indie a na Srí Lanku. Ovšem promyka mungo byla vysazena i na mnoha dalších nepůvodních místech (např. v Itálii). Bylo zmíněno, že promyka mungo se dá dobře ochočit. Můžete jí klidně chovat ve velkých vitrínách, teráriích nebo ubikacích s venkovním výběhem. Teplota vzduchu nemusí být nikterak speciální – stačí kolem 18-22°C.

Ichneumon žije v Africe

Promyka ichneumon je největší africký druh z čeledi promykovitých. Najít jí můžete ve většině subsaharské Afriky, nicméně určitou výjimku potvrzující pravidlo tvoří Demokratická republika Kongo, Namibie a západní část JAR. Najít jí můžete i na Blízkém východě a díky vysazení na dalších nepůvodních místech se promyka ichneumon dnes vyskytuje i v Portugalsku, Španělsku, Itálii a na Madagaskaru. Pohlavní dospělosti samci a samice dosahují zhruba ve dvou letech a páření probíhá v průběhu července a srpna.

Určitě není bez zajímavosti, že se jedná o možného nositele parazita způsobujícího viscerální leishmaniózu v Súdánu. Promyka má tmavošedou srst, která je občas promísena se zlatohnědou a se stříbrnými špičkami pesíků. Ocas vybíhá do špičky a místo nasazení na trup je kryto poměrně dlouhými chlupy. Na menší zašpičatělé hlavě vynikají hlavně pichlavé oči a uši. Hlava a nohy jsou o něco tmavší než zbytek těla. Promyky žijí v rodinných seskupeních a jenom zřídka se dají na samotářský život, což se většinou týká hlavně starších samců. Svými pohyby promyka trochu připomíná kunu. Z přímočarého běhu dovede promyka bleskurychle zahnout v pravém úhlu.

V době egyptských faraonů byly promyky posvátné a byly chovány jako ochránci před krysami a hady. Je poměrně pravděpodobně, že vzhledem ke svojí schopnosti lovu hadů byly vysazeny i v Evropě v dobách římské slávy. Nejproslulejší jsou promyky jako bojovnice s kobrami v Indii.