Krtkovitý hmyzožravec vychuchol
Některá zvířata mají jednoduše bizarní názvy. Jedním z těchto živočichů je bezesporu i vychuchol, což je krtkovitý hmyzožravec, kterého asi zase tolik lidí nezná.
Ohrožení vychuchola
Vychucholové byli předmětem lovu již celá staletí, ale v současné době jsou chráněni i podle zákona a za pomoci programů pro jejich znovuzavedení do krajiny. Pakliže je však ohrožena existence jejich sladkovodního prostředí, jsou v důsledku závislosti na potravě – racích, žábách, vodním hmyzu a podobně – vystaveni riziku. A k tomu bohužel dochází i nadále, zvláště následkem půdních úprav, odvodňování a znečišťováním zemědělskými a průmyslovými odpady. Existují pouze dva známé druhy vychucholů – vychuchol pyrenejský a vychuchol povolžský. Oba druhy tedy žijí v Evropě a spadají do čeledi krtkovitých.
Vychuchol povolžský
Povolžská varianta vychuchola se latinsky označuje jako Desmana moschata. Tělo dorůstá délky 18-21 centimetrů, přičemž ocas je téměř shodně dlouhý jako tělo. Vychuchol povolžský většinou dosahuje hmotnosti okolo 450 gramů. Kromě východní Evropy se vyskytuje také ve střední Asii. Patří sice do čeledi krtkovitých, ale vizuálně připomíná spíše vodní rejsce. Ocas mají z boků stlačený a slouží jako veslo i kormidlo zároveň. Zadní nohy mají úplnou plovací blánu až ke špičkám prstů, přední mají plovací blány neúplné.
Vychuchol v noci pátrá za pomoci svého dlouhého, citlivého rypce po potravě na dnech řek, v bahně a na kamenech. Běžně žije ve skupinách, což je pro hmyzožravce věc poměrně nezvyklá. Někteří členové skupiny dokonce mohou sdílet společné doupě v břehu. Po čtyřiceti- až padesátidenní březosti samice rodí tři až pět mláďat a stará se o ně až do čtyř týdnů jejich života. Měkká a hustá podsada vychuchola povolžského je krytá dlouhými a hrubými pesíky, barva srsti je na hlavě a svrchu na těle sytě hnědá, zatímco na spodní straně těla je světlejší, popelavě šedá.
Vychuchol pyrenejský
Latinské pojmenování vychuchola pyrenejského zní Galemys pyrenaicus. Délka zvířete je kolem 12 centimetrů, ale jeho ocas dorůstá délky až 14 centimetrů. Váha pyrenejského vychuchola je okolo čtyřiceti až padesáti gramů. Již z toho je zřejmé, že se jedná o mnohem menší zvíře, než jakým je vychuchol povolžský.
Zvíře loví potravu menší velikosti – např. vodní larvy jepic a pošvatek. Také je mnohem více přizpůsobeno k prostředí rychlých vodotečí. Má dlouhý, černý, shora holý čenich, na horní straně těla hustou srst hnědé barvy, na spodině těla stříbřitou a jeho ocas je z boků slabě zploštělý jako kormidlo. Samec a samice vytváří chabě spojený pár, samec odhání soky a samice hnízdí v doupěti vyhrabaném v břehu vodotečí.
Nepodařilo se nám dohledat informaci, že by se vychuchol v současné době nacházel v chovu některé ze zoologických zahrad na území české republiky. Přeci jen krtci nepatří mezi často chovaná zvířata, takže ani vychuchol jakožto zástupce krtkovitých netvoří výjimku.