Jespák skvrnitý – pták, který dokáže být vzhůru 14 dní v kuse

Na první pohled jde o úplně obyčejného ptáka, kterého lze v rákosovém podrostu snadno přehlédnout. V době páření se však obě pohlaví mění v nadržené chlípníky, kterým vůbec nevadí, že celé dva týdny vůbec nezamhouří oko.

Jespák skvrnitý (Calidris melanotos)  patří mezi běžné vodní ptáky Severní Ameriky. Čas od času ho lze ovšem zahlédnout i u nás. Jeho kropenaté peří (ne nepodobné bažantu) ho snadno ukryje v tlejícím porostu bahenních rostlin a při letmém pohledu si ho lze snadno splést s mnohem běžnější slukou. Od ní ho odlišuje především dlouhý špičatý zobák hnědé bary a pampeliškově žluté nohy.

Všechny druhy jespáků patří do řádu bahňáků. Potravu si hledají ve dne i v noci a to nejčastěji na březích vodních toků. Svým dlouhým zobákem prohledávají měkké bahno a pátrají po korýších, vodním hmyzu, drobných rybkách atd. V období páření se specializují spíše na suchozemský hmyz. Potrava pro ně totiž není dostatečně dobrým důvodem k opuštění místa s tak slibným programem. Jespák skvrnitý umí i plavat, ale nedělá to rád.

Dva týdny nepřetržitých orgií

V oblasti páření je jespák skvrnitý jednoznačným ptačím rekordmanem. Tým německých ornitologů si na tyhle ptáčky posvítil a zjistil, že během doby páření (cca 14 dní) vykazují aktivitu téměř 24 hodin denně. Občas si lehoulince zdřímnou nebo jen tak strnule hledí do dálky, ale o spánku se v žádném případě hovořit nedá. Důvodem tohoto podivného chování je pravděpodobně snížená tvorba spánkového hormonu (melatoninu). Jespákům jistě pomáhá i to, že páření obvykle probíhá ze hranicí severního polárního kruhu v době, kdy jsou dny velmi dlouhé. Samci i samice dělají všechno proto, aby z krátkého období určeného pro společné setkání, nepromarnili ani minutu.

Když jespáci táhnou...

Důvod podivného chování jespáků je jednoduchý. Hnízda si zakládají v tundrách Severní Ameriky a Asie, ale na podzim odlétají do svých zimovišť ve střední Africe. Musí proto založit hnízda dostatečně včas, aby jejich potomci stihli zesílit a přestát náročnou cestu za teplem.

Během tahu přelétají jespáci skvrnití i nad Evropou a čas od času lze jednotlivé exempláře spatřit i u nás. Mnohem pravděpodobněji ale narazíte na jejich příbuzného – jespáka bojovného (Philomachus pugnax)  , který hnízdí i na území Německa (v pomořanské nížině). Jespák bojovný je od svého skvrnitého bratrance k rozeznání především díky svému límci z peří, který samci roztahují vždy, když je něco vydráždí. Samice jsou mnohem méně nápadné. Od jespáka skvrnitého se liší také oranžově zbarvenýma nohama. Lze ho spatřit brzy na jaře nebo pozdě na podzim, nejčastěji v oblasti s velkým množstvím rybníků či pomalu tekoucích říček.