Jediná divoká dlouhosrstá kočka manul

Divokých koček se ještě v přírodě nachází poměrně velké množství, nicméně dlouhosrstá divoká kočka je výjimkou. Jediná divoká dlouhosrstá kočka se nazývá manul.

Nedá se ochočit

Manul je poměrně malá kočkovitá šelma, která dosahuje velikosti přibližně jako kočka domácí. Manulové dorůstají kolem padesáti až pětašedesáti centimetrů a délka jejich ocasu je až kolem třiceti centimetrů. Váha manulů kolísá mezi 2,5 – 5 kilogramy. Na první pohled každého zaujme hustá a dlouhá srst. Manul je silný a zavalitý, má poměrně krátké nohy a krátké uši má schované v dlouhé a husté srsti. Manul se od ostatních malých koček odlišuje tím, že má kulaté zornice. Když běžný člověk vidí manula, řekne si, že by to možná mohl být zajímavý domácí mazlíček. Opak je však pravdou, protože u manula to takto jednoduše nefunguje. Manul se většinou neochočuje, protože to obvykle nedopadá vůbec dobře. Manul se dá zvyknout na krmení, nicméně na kontakt s člověkem není manul stavěný natolik, jako je tomu v případě kočky domácí. Manul je jednoduše řečeno mnohem agresivnější než běžná kočka domácí.

Žije v Asii

Manulové jsou také poměrně složitá stvoření, co se stravování týká. Ve volné přírodě loví převážně drobné savec jako např. hraboše, pišťuchy, drobné druhy ptáků, plazů a hmyzu. V případě chovu v zoo jsou krmeni králíky, potkany, morčaty a mezi oblíbenou potravu patří i myši. Problém je, že stejně jako člověk, i manul může onemocnět salmonelovou chorobou. Z toho důvodu není vhodné krmit manula kuřaty. Některé jiné druhy koček se s bakteriálními chorobami dokážou vypořádat bez potíží, avšak manul v zajetí na různé choroby trpí. Zřejmě je to způsobené tím, že ve svém přirozeném prostředí se manul příliš s bakteriemi nesetká. Tím se dostáváme k tomu, kde vlastně manul v běžné přírodě žije. Najít ho můžeme ve vymrzlých a kamenitých stepích asijské části Ruska, v Nepálu či Tibetu. Kromě toho je manul součástí různých zoologických zahrad a setkat se s touto nesmírně zajímavou kočkovitou šelmou můžete i v České republice. Manulem se může pochlubit např. ZOO v Jihlavě či Brně.

Dlouhosrstá kočka

Manul běžně žije v nadmořské výšce až pět tisíc metrů nad mořem, takže se jedná o kočku zvyklou na extrémní výkyvy teplot. Přes den klidně zvládne ohromné horko, zatímco v noci zvládne pokles hluboko pod nulu. Manulové nemají v oblibě vlhko. Manulové jsou většinou samotářská zvířata, která loví v noci či za úsvitu a za soumraku. Naopak přes poledne manula příliš neuvidíte, protože se schovává a nabírá novou energii. Manul je jedinou divokou dlouhosrstou kočkou. Srst na břiše může být až dvakrát tak delší než na hřbetě. Díky tomu je manul perfektně uzpůsoben pohybu ve vysokém sněhu. Díky bílým špičkám chlupů manul vypadá, jako kdyby byl pokrytý jinovatkou, což ho způsobuje v jeho domovském prostředí téměř neviditelným. Velkou zajímavostí tohoto netradičního zvířete je, že nemňouká, ale vydává zvuky, jež mohou evokovat spíše štěkání menší rasy psa.

Určitě je velká škoda, že se manul nedá příliš dobře chovat v zajetí, protože se jedná o vskutku zajímavé zvíře. Podívat se na něj můžeme alespoň v některé z našich zoologických zahrad.