Hlaváč pustinný – rybka s napoleonským komplexem

Hlaváč pustinný (Chlamydogobius eremius) je velmi zajímavá rybka, se kterou se můžete setkat i u nás – dá se totiž snadno chovat v akváriu. Je jedinečná díky své přizpůsobivosti extrémním podmínkám a také agresivitou samečků – ti nejmenší jsou zároveň nejagresivnější. Nepřipomíná vám to jednoho slavného francouzského státníka malého vzrůstu?

Hlaváč pustinný pochází z Austrálie a jak už název napovídá, specializuje se na osídlování poměrně nehostinných oblastí, ve kterých dochází ke kolísání hladiny vody a s tím souvisejícím úbytkem kyslíku. Samci hlaváčů jsou na první pohled k poznání podle pestrobarevného zabarvení šupin, které používají jako svatební šat při svádění samiček. Samičky jsou nevýrazné, hnědobéžové, aby dobře splývaly s písčitým dnem. Za toto rozdělení ale nedoporučujeme dát ruku do ohně, protože někteří drobnější samci se často maskují jako samice. Spolehlivým poznávacím znakem je tedy pouze tvar urogenitální papily, která je u samic kratší a zavalitější.

Mizerný plavec, který polyká bubliny

Hlaváč pustinný nevyniká zrovna obratností v plavání. Dává přednost „lezeckému“ způsobu života, což je patrné už u mláďat. Je sice schopen trhavými neobratnými pohyby překonat vzdálenosti do cca jednoho metru, ale poté si znovu rád a na dlouho odpočine. Jeho oblíbeným místem pro relaxaci jsou široké listy rostlin umístěných těsně pod vodní hladinou. Hlaváč dýchá kyslík, který produkují. V případě potřeby ale dokáže dýchat i vzdušný kyslík a to celou pokožkou těla. Mimo vodu ale nevydrží příliš dlouho, vytvoření ochranného obalu jako například u lezců totiž mezi jeho dovednosti nepatří. V akváriích můžeme tyto rybky pozorovat, jak se honí za bublinkami vzduchu a polykají je. I takto si totiž dovedou obstarat potřebný kyslík.

Rybí Napoleon Austrálie

Proudění okysličené vody je také nanejvýš důležité při vyvádění mláďat, které má na starosti samec. Ten si nejdříve vyhledá vhodnou štěrbinu nebo dutinu, do které se tak tak vejdou dvě dospělé ryby. Její okolí poté očistí a upraví a začne s lákáním samic. Je velice náruživý i svou vyvolenou dokáže za pomoci kousanců a šťouchanců pronásledovat i několik hodin, než ji přesvědčí k návštěvě jeho hnízdečka lásky. Tady oplodní její jikry a nadále o ně pečuje. Je běžné, že jikry pocházejí od více samiček.

A tady přichází ke slovu další zajímavost ze života hlaváčů. Vědci ze skandinávské univerzity vypozorovali, že agresivita samečků nezávisí na počtu přítomných samic ani na velikosti potencionálního vetřelce. Je přímo úměrná velikosti domácího pána. Nejmenší samečci hlaváčů jsou spolehlivě nejagresivnější a útočí i na mnohem většího nepřítele. Důvodem je pravděpodobně snaha o zastrašení. Hlaváč jednoduše spoléhá na to, že vetřelec se raději vyhne přímému konfliktu a nebude zkoumat, jestli je malý Napoleon skutečně tak nebezpečný, jak vypadá.

Pokud je samcova péče úspěšná, líhnou se mladé rybky po jednom až dvou týdnech z jiker a okamžitě se rozlezou po okolních skalách. Sameček se ještě pár dní zdržuje poblíž a pak se vydá hledat další partnerky. Má k tomu důvod, extrémní životní podmínky si totiž vybírají svou daň a průměrná délka života hlaváče pustinného nepřesahuje jeden rok. A to ani v komfortním a pohodlně vybaveném umělém akváriu.