Gerenuk neboli antilopa žirafí

Ladné antilopy se často stávají oběťmi neúprosných šelem. Antilopa žirafí patří k těm nejzajímavějším druhům mezi antilopami. Má i několik netradičním vlastností, jež si blíže popíšeme v rámci tohoto článku.

Dokáže pojídat dlouho ve svislé poloze

Antilopa žirafí svůj název získala díky tomu, že se pyšní velmi dlouhým a štíhlým krkem. Kromě toho má dlouhé, štíhlé nohy. Klidně může postávat velice dlouhou dobu ve svislé poloze. Páteří se jí přitom esovitě ohýbá a gerenuk balancuje na zadních nohách. Díky tomu může zvíře spásat vegetaci i ve vyšších polohách, než kam se běžně dostanou býložravci obdobné velikosti, kteří žijí v krajině s roztroušeným stromovím a křovinným porostem.

 Když se na gerenuka podíváme zepředu, ukáže se mimořádně úzký krk a hlava a také úzký a dlouhý klínovitý čenich, s nímž jednoduše proniká mezi větve akácií a jiné trnité vegetace. Kromě toho má dlouhý, zašpičatělý jazyk, velmi pohyblivé pysky a řezáky s ostrými okraji, jež se hodí pro trhání a oštipování i těch nejmenších lístečků. Celkově má gerenuk plavou barvu s rudým odstínem, na horní straně těla najdeme podélný široký tmavý pruh a bílý pruh na dolní straně těla, na krku, bradě a na pyscích a okolo očí má bílý kroužek. Ocas končí černým střapcem, přičemž rohy na hlavě mají jenom samci. Rohy bývají až 35 centimetrů dlouhé, relativně silné a prohnuté. Gerenuk žije v párech či malých skupinkách dvou až čtyř samic.

Vodu gerenuk získává z potravy

Gerenukovo tělo dorůstá délky 1,4-1,6 metru. Ocas není příliš dlouhý a většinou se jeho délka pohybuje v rozmezí 22-35 centimetrů. Běžná hmotnost je kolem 28-52 kilogramů. Samci jsou o něco větší než samice. Samec se od samice odlišuje také mohutnějším krkem a častokrát i tmavším zbarvením. S antilopou žirafí, jež má latinské pojmenování Litocranius walleri, se běžně lze setkat ve východní Africe. Konkrétně nejvíce se gerenuk vyskytuje v suchých, keři porostlých krajinách na území Etiopie, Džibutska, Keni, Somálska a Tanzanie.

Stupeň ohrožení zatím není příliš velký. V dřívějších dobách bylo zvíře známo také pod názvem antilopa masajská. Velice zajímavou vlastností je, že gerenuk získává vodu pouze z potravy, takže je plně nezávislá na zdrojích vody, a proto dovede přežít i ve velice suchých lokalitách. Páření probíhá v zásadě kdykoliv během roku. Samice dosahuje pohlavní dospělosti okolo jednoho roku, zatímco samci až o půl roku později. Jakmile je samice březí, porodí jedno mládě po sedmi měsících. Malá antilopa po narození váží kolem tří kilogramů. V přírodě se antilopa žirafí dožívá asi osmi let, zatímco v zajetí i více než třinácti roků.

Pro naše uši podivně znějící název gerenuk je pojmenováním, které používají domorodce. Pochází ze somálského názvu garanuug, což v doslovném překladu znamená „žirafokrká“. Zvíře je jediným představitelem rodu Litocranius. V zoologických zahradách patří antilopa žirafí k nejchoulostivějším chovancům a je chována pouze velmi zřídka.