Děsivá opice uakari

Zvířata jsou většinou roztomilá, ale některá mohou působit poněkud děsivě, o čemž se můžeme přesvědčit již při prvním pohledu na uakari. Uakari totiž vypadá tak trochu jako z hororu.

Malý, ale výrazný tvor

Latinský název uakariho šarlatolícího zní Cacajao calvus. Jeho typickým rysem je cihlově červená lysá tvář, která je u dospělců doplněna i lysým temenem hlavy. Existují i další poddruhy, které se odlišují podle zbarvení tváře bílého, zlatého nebo červeného odstínu. Uakari se běžně vyskytuje v tropických lesích západní části Brazílie, jižní Kolumbii a Peru.  Délka jeho těla dosahuje kolem čtyřiceti až šedesáti centimetrů, pokud nepočítáme ohon. Délka ocasu se pohybuje mezi patnácti až devatenácti centimetry. Tento druh zvířete běžně váží mezi dvěma až třemi a půl kilogramu.

V běžném prostředí se uakari šarlatolící dožívá až dvaceti roků. Pokud je uakari vzrušen, začne mávat krátkým huňatým ocasem. Žije ve skupinkách až o sto kusech jedinců v částečně zaplavovaných oblastech brazilských pralesů. Běžnějším počtem je však pět až třicet jedinců. Velice často můžeme uakari sledovat společně s dalšími druhy primátů. Mezi nejčastější společníky se řadí kotul veverovitý. Uakari můžeme najít podél malých řek, bažin a jezírek. Jedná se o výjimečnou opici v tom smyslu, že má jako jediná v Jižní Americe krátký ocas.

Téměř ohrožený druh

Uakari se rozmnožuje v období mezi říjnem až květnem. Samice v onu dobu produkuje velice silný pach, s jehož pomocí se snaží přilákat samce. Samice je březí 182 dnů a poté porodí jedno mládě. Mladý jedinec je odstaven od matky kolem pátého měsíce. Samice si samce vybírají podle odstínu pleti, protože čím tmavší je obličej, tím zdravější je jedinec. V roce 2004 byl uakari zařazen Mezinárodním svazem ochrany přírody do kategorie téměř ohrožených druhů. Za tuto skutečnost může hlavně masivní ztráta přirozeného biomu a v řadě oblastí může za mizení uakariho i pronásledování lidmi a lov. Uakari je aktivní během dne, kdy tráví většinu času na zemi, ale občas na ně můžete narazit i na stromech, kde hledají potravu. Potrava je tvořena hlavně semeny, květy, ovocem, hmyzem a malými obratlovci. V noci bývají uakari schovaní vysoko ve větvích stromů, protože ty jim poskytují mnohem větší bezpečí.

Jak již bylo výše zmíněno, uakari se rozlišuje na více poddruhů – uakari bílý žije na severozápadě Brazílie, uakari zlatý se vyskytuje na hranici mezi Brazílií a Peru, uakariho červeného lze spatřit na hranici mezi Kolumbií a Peru, zatímco uakari světlohřbetý obývá Brazílii.