Ďábelsky vypadající koza šrouborohá

Spousta zvířat vypadá skutečně roztomile, ale najdou se i taková, která člověka již na první pohled mohou děsit. Jedním z těch méně příjemně vypadajících je i koza šrouborohá, jež má trochu ďábelský zevnějšek.

Samci mají mnohem delší rohy

Koza šrouborohá se také někdy označuje jako markhur. Latinské označení kozy šrouborohé zní Capra falconeri. Jedná se o poměrně velkého zástupce podčeledi koz a ovcí obývající rozptýlené lesy západních Himalájí. Výška v kohoutku se pohybuje mezi 65-115 centimetry. Samci dosahují hmotnosti nanejvýše 110 kilogramů, zatímco samice váží běžně jen asi 40 kilogramů. Srst je v letních měsících poměrně krátká a má narudle šedivou barvu. V zimních měsících má však koza šrouborohá srst mnohem delší a jasněji šedou. Na končetinách i na hlavě se nachází černé skvrny.

Když porovnáme samce a samice, zjistíme, že samci mají výrazně delší srst na krku, jež může dorůstat až do úrovně kolen. Šroubovité rohy, které má zvíře v názvu, mají obě pohlaví. U samců rohy dosahují až 160 centimetrů, zatímco u samic ve většině případů nepřesáhnou 25 centimetrů. Ocas je zbarvený tmavě a dosahuje délky mezi osmi až čtrnácti centimetry. Zvíře je momentálně klasifikováno jako druh blízko ohrožení dle Červeného seznamu IUCN. Za ohrožení může hlavně neustávající lov kvůli velice cenným rohům. Stavy však v současnosti spíše stoupají. Na planetě žije přibližně kolem tří tisíc jedinců tohoto druhu.

Vyskytuje se i ve velkých nadmořských výškách

Živočich obývá biomy v nadmořských výškách od 500 do 4 000 metrů, kde spásá trávu, listy a v zásadě jakoukoliv dostupnou vegetaci, jež se v oblasti vyskytuje. Často je k vidění situace, kdy si koza šrouborohá získává potravu tím způsobem, že se postaví na zadní nohy a předními končetinami se opře o kmen stromu. Zvíře je aktivní hlavně brzy ráno a v pozdním odpoledni, zatímco během dne odpočívá v úkrytu. V letních měsících se zvíře většinou přesouvá do vyšších poloh.

Samice většinou vytváří malá, přibližně desetičlenná stáda. Samci preferují samotářský způsob života. V době rozmnožování pak spolu samci svádí tvrdé zápasy, během nichž se pokouší získat pozornost co největšího možného počtu samic. V souboji se do sebe oba sokové zapletou rohy a začnou se kroutit a přetlačovat do chvíle, kdy jeden ze zápasníků padne na zem. V rozmnožovacím období zvíře vydává zvuky velice podobné těm, jaké vydává koza domácí. Samice rodí pouze jedno mládě, jež následně několik měsíců kojí.  Koza šrouborohá se považuje za předka asijských plemen kozy domácí.

Velkou zajímavostí je, že se jedná o národní zvíře Pákistánu. V zajetí je počet těchto zvířat relativně stabilizován a chovají se v zoologických zahradách po celém světě. U nás najdeme kozy šrouborohé v Olomouci, Liberci či Děčíně.