Australský vačnatec vombat
Austrálie a přilehlé kraje jsou domovem celé řady zajímavých zvířat, o kterých toho v našem povědomí příliš není. Jedním z těchto zvířat je i vačnatec zvaný vombat. Existuje přitom hned několik druhů vombatů.
Vombat obecný
Jedním z nejznámějších druhů je vombat obecný, který se latinsky nazývá Vombatus ursinus. Tělo dorůstá délky 0,7-1,2 metru, zatímco ocas má pouhé 2-3 centimetry. Vombat obecný váží okolo 25-40 kilogramů. Vombat má holý čenich a vzhledem se poměrně hodně podobá medvědovi, což je spojené s tím, že se mu někdy též říká vombat medvědovitý. Vombat je hojně se vyskytující budovatel podzemních nor, přičemž dovnitř nory vede jenom jeden vchod, avšak nora je v podzemí velmi rozvětvená a celková délka může být až 200 metrů. Tento vombat upřednostňuje svahy nad říčkami a údolími, kde se pase hlavně v noci. Zvíře se živí trávou, ostřicemi, kořínky a hlízami. V zimě se občas dá spatřit, jak se pase ve dne nebo jak se vyhřívá na slunci.
Vombati žijí ve většině případů samotářským životem a staří samci mají tendenci vyhánět vetřelce ze svého domovského areálu. Příležitostně ovšem navštěvují i nory sousedů. Mládě po opuštění vaku matky zůstává nejprve uvnitř nory, v hnízdní komoře vyložené suchou trávou a listím. Vombat obecný nepředstavuje žádné nebezpečí pro člověka, ovšem jeho nory mohou způsobit pád koní, skýtají úkryty pro divoké dingy, snižují účinnost oplocení proti králíkům nebo podrývají břehové náspy. Samice vombata obecného většinou rodí jediné mládě, jež zůstává ve vaku po dobu šesti až sedmi měsíců. Do vaku se vrací příležitostně ještě během dalších tří měsíců, aby sálo mléko nebo se skrylo. Od matky je odstaveno ve věku patnácti měsíců. Vombat obecný má širokou a hranatou hlavu, stejně jako masivní tělo a silné končetiny s širokými chodidly a silnými drápy.
Vombat chluponosý
Názvem vombat chluponosý se rozumí také zvíře označené jako vombat širokočelý. Latinský název zvířete je Lasiorhinus latifrons. Tento druh je ještě podsaditější a má kratší nohy než vombat obecný. Kromě toho má delší uši, dlouhou hedvábitou srst strakatě hnědou a šedou a šedobílé chlupy na čenichu. Zvíře se též liší tím, že žije v koloniích, přičemž skupiny o pěti až deseti zvířatech obsazují systém nor na ploše několika set metrů čtverečních. Vombat chluponosý se živí v noci trávou a jinou nízkou vegetací. Staří samci také vyhánějí vetřelce svého druhu, jestliže se nejedná o říjné samice v době páření.
Hranatý trus
Pro vombaty je naprosto specifický tvar jejich trusu. Vombati mají hranatý trus, který má v zásadě podobu kostiček, což má svůj účel. Vombati mají kvůli svému životu pod zemní velice mizerný zrak, ale výborný čich. Tvarovaný trus tedy vombatům pomáhá zajistit si potomstvo, protože když hledají partnera k páření, vycházejí navečer z nor a po okolí rozmisťují hromádky hranatých bobků. Pakliže je najde potencionální partner, pozná po čichu, že se v okolí nachází někdo se zájmem o páření.
Vombata si bohužel v současné době nelze prohlédnout v žádné zoologické zahradě v České republice. V Evropě však vombata některé ZOO chovají. Jedná se např. o Hannover, Duisburg, Budapešť či Mechelen. Ve volné přírodě žijí vombati pouze v Austrálii.