Zkáza vzducholodi Hindenburg

Legendární vzducholoď Hindenburg byla největším podobným vzdušným plavidlem své doby. Ovšem její zkáza byla začátkem konce vzducholodí.

Luxusní interiér vzducholodi

Zeppelin LZ-129 Hindenburg byl největším létajícím strojem všech dob. Pojmenován byl po německém prezidentovi Paulu von Hindenburgovi. Sestrojen byl v roce 1935 společností Luftschiffbau Zeppelin, přičemž náklady na jeho sestrojení vyšplhaly až do výše pěti set tisíc tehdejších liber. Stroj poháněly čtyři dieselové motory Mercedes-Benz, které umožňovaly maximální rychlost 135 kilometrů za hodinu. Interiér vzducholodi byl skutečně luxusní. O pohodlí padesáti cestujících se během transatlantického letu staralo 61 členů posádky. Nechyběla ani sprcha s teplou vodou či piano pro obveselení hostů. Vzducholoď měla také možnost přepravy automobilů. Ostatně vysoké úrovni odpovídala i cena letenky, která byla 450 amerických dolarů. Za ideálních podmínek trval let z Evropy do Ameriky něco přes dva dny. První let Hindenburg absolvoval v březnu 1936 a v červnu stejného roku provedl rekordní dvojnásobný přelet Atlantiku v čase 5 dnů, 19 hodin a 51 minut.

Zkáza v New Yorku

6. květen 1937 se stal pro vzducholoď Hindenburg osudným. Vzducholoď za sebou právě měla třídenní let z německého Frankfurtu. Mělo se jednat o první z řady osmnácti naplánovaných osmnácti transatlantických letů. Kvůli protivětru se vzducholoď zpozdila již při přeletu oceánu. Při příletu do New Yorku vládla nad New Jersey bouřka, takže vzducholoď město dvakrát obkroužila a k letišti dorazila až s půldenním zpožděním. Hindenburg v 19 hodin zahájil přistávací manévr na newyorské letiště Lakehurst, přičemž při přistávání vznikla jiskra statické elektřiny, která zapálila 200 000 metrů krychlových vodíku. Vzducholoď se nacházela ve výšce kolem šedesáti metrů nad zemí. Během půl minuty shořela a z necelé stovky lidí na palubě zemřelo třináct cestujících a dvaadvacet členů posádky. Nebylo úplně běžné, že by loď byla naplněna vysoce hořlavým vodíkem, protože jinak se do vzducholodí využívalo hélium. Jenže nacistické Německo mělo právě na hélium embargo od Spojených států. Němci měli s použitím vodíku hodně zkušeností a díky jeho vyššímu vztlaku dokázali přidat i další kabiny pro pasažéry.

Příčina zkázy

V historii se spekulovalo o mnohých příčinách, proč ke zkáze Hindenburgu došlo. Jednu dobu se dokonce hovořilo o umístění nálože na palubě, ale to bylo postupem času vyvráceno. Britský letecký inženýr Jem Stansfield provedl rekonstrukci pádu Hindenburgu na 24 metrů dlouhém modelu. Podle výsledků jeho rekonstrukce za pádem vzducholodi stojí statická elektřina. Ta se na vzducholodi nashromáždila potom, co Hindenburg prolétl bouří plnou blesků. Část konstrukce mohla celkem snadno způsobit únik vodíku, který po kontaktu s elektřinou vzplál. Vzducholoď následně shořela za 34 vteřin.

Zkáza Hindenburgu byla velice proslavená po celém světě, k čemuž přispělo na svou dobu nezvykle dobré zpravodajské pokrytí. Na letišti v New Yorku totiž čekalo mnoho reportérů, takže existuje i rozhlasový a filmový záznam celé akce. Kromě toho je k dispozici i velké množství fotografií.