Zavraždění Julia Caesara

Gaius Julius Caesar byl jedním z nejznámějších vůdců starověkého Říma. Asi většina z nás se s jeho jménem setkala již na základní škole a mnoho ví, že byl zákeřně zavražděn, na čemž měl podíl i jeho blízký přítel Marcus Iunius Brutus.

Předpoklad k vraždě

Na počátku roku 44 př. n. l. se Caesar plně věnoval přípravám na další válečné tažení, které mělo mířit na východ, kde Parthové podpořili povstání syrských legií. Sýrii spravoval Caesarův příbuzný Sextus Julius Caesar, který byl zavražděn. Republikánští senátoři však nedokázali pochopit, že by Caesar měl na nějakou dobu zmizet z Říma a znepokojení v jejich kruzích vyvolala i neustálá přítomnost Kleopatry v Římě.

Postupně se dala dohromady skupina spiklenců, které vedl Gaius Cassius Longinus. Zapojili se taktéž bývalí Caesarovi důstojníci stejně jako řada senátorů. Caesar sám bral možnost útoku na svou osobu poměrně lehkovážně. Pravděpodobně věřil tomu, že je všem jasné, že po jeho zavraždění by v zemi vypukl zmatek a možná i občanská válka. Caesar dokonce rozpustil vlastní osobní stráž a začal po Římě chodit bez doprovodu.

Nutnost včasného odstranění

Cassius s Brutem věděli, že je zapotřebí Caesara odstranit ještě než se vydá na válečnou výpravu. Odjezd z města Caesar plánoval na 18. března roku 44. Tři dny před tím se mělo v senátu konat poslední zasedání s jeho přítomností. Padlo tedy rozhodnutí, že Caesar bude zavražděn právě na tomto zasedání. Poslední překážku tvořila přítomnost Marca Antonia, který jako úřadující konzul seděl po boku Caesara, přičemž statná vojenská postava Marca Antonia vyvolávala respekt a nenechal se ani zlákat do řad spiklenců. Jeden ze spiklenců tedy dostal jasný úkol – zadržet ho před senátem, aby nemohl zabránit zavraždění Caesara.

Samotná vražda

Dne 15. března 44 Gaius Julius Caesar vstal jako normálně a šel do senátu. Jakmile usedl do svého křesla, okamžitě ho ještě před začátkem zasedání obklopilo několik desítek senátorů. Jeden z nich, Lucius Tilius Cimber, začal Caesara prosit, aby dovolil jeho bratrovi návrat z vyhnanství, což Caesar odmítl, takže mu Cimber strhnul tógu z ramen – to byl smluvený signál k začátku atentátu.

První rána Caesara jen lehce zranila na krku, ale ihned poté se na Caesara vrhli i další spiklenci, kteří do vládce začali bezhlavě bodat. Caesar se do poslední chvíle bránil a snažil se uniknout, nicméně nakonec se zhroutil na zem. Posledním pohybem ruky si zahalil hlavu tógou a zemřel. Dalších senátorů se zmocnila panika, takže se Brutus pokusil zjednat pořádek, čemuž však nikdo nevěnoval pozornost. Všichni senátoři ve zmatku prchli pryč. Caesar zemřel, ale místo radosti a jásotu zachvátil Řím strach a další občanská válka.

Julius Caesar se narodil v červenci roku 100 př. n. l. a zemřel 15. března 44 př. n. l. Původní výslovnost jeho příjmení nebyla dnešní „cézar“, ale vyslovovalo se „kaisar“. Caesar byl jedním z nejmocnějších mužů antické historie a sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v monarchii. Z jeho jména pochází mezinárodně rozšířené slovo císař, i když Caesar sám císařem nebyl.