Velká čínská zeď
Na naší planetě bychom asi nalezli mnoho impozantnějších a oku lahodivějších staveb. Tato však vyniká svými parametry, okolnostmi vzniku i mýty, které o ní kolují. Velká čínská zeď, která se jako dračí hřbet táhne tisíce kilometrů, byla coby nejdelší stavba na světě zařazena v roce 1987 na Seznam světového dědictví UNESCO a také mezi sedm novodobých divů světa.
Starověká Čína byla velmi prosperujícím státem, a tak není divu, že počátky opevnění sahají až do těchto dob. Bylo třeba chránit nejen území, ale také bezpečí obchodních cest, mezi které patřila i významná Hedvábná stezka. Obchodní karavany putující po cestách spojujících Čínu se západními zeměmi, stejně tak jako celé čínské území pravidelně ohrožovaly nájezdy kočovníků ze severu, zejména mongolských. Ti se díky svým malým, rychlým koním velmi obratně pohybovali po stepích a byli tak po staletí obávanými nájezdníky.
Úplně první prvky opevnění byly vybudovány mnohem severněji než současná zeď. Ve 3. století před naším letopočtem začal první císař Číny, Čchin Š'-chuang-ti, se systematickým budováním. Povolal na stavbu zdi statisíce chudých lidí, zatímco bohaté zatížil neúnosnými daněmi. Důsledky byly nedozírné – zlikvidovaná ekonomika státu, statisíce mrtvých a následné svržení dynastie nespokojeným obyvatelstvem. Do roku 220 našeho letopočtu pak byla zeď zdokonalena a prodloužena a i následující dynastie budovaly na různých místech opevnění.
Současnou podobu však získala Velká čínská zeď za dynastie Ming. Ve 14. století, kdy se Čína vzpamatovala z dalšího vpádu kočovníků ze severu a už se nechtěla znovu dostávat do mongolského područí. Zeď se dočkala vylepšení, došlo k výstavbě strážních a signálních věží a kamenného nebo cihlového obezdění. Úpravy vykonávali placení řemeslníci a vojáci a práce na projektu trvala několik stovek let.
Kámen, písek, rýže i kosti
Při výstavě bylo potřeba pokračovat rychle a efektivně, proto se zeď stavěla vždy z toho materiálu, který byl v dané oblasti dostupný. Když se stavěl úsek ve skalistých horách, používalo se drobné kamení, na kopcích hlína a na poušti rákos s pískem. Velmi často se mezi dřevěné bednění po tenkých vrstvách ručně udusávala hlína, dokud nebyla tvrdá jako kámen. Tajemnou přísadou nahrazující cement měla být lepkavá rýže. V dobách, kdy na stavbě pracovali nevolnící a váleční zajatci, jejichž úmrtnost byla v extrémních podmínkách vysoká, se s jejich pohřbíváním nikdo nezdržoval a ostatky byly zakomponovány do stavby. O Velké čínské zdi se proto hovoří jako o největším pohřebišti na světě. Možná je v ní pohřbeno na půl miliónu lidí, odvážnější statistiky hovoří i o počtu blížícím se k miliónu.
Systém obrany
Velká čínská zeď je vysoká 6 metrů a každých 180 metrů se tyčí strážní věže, které sloužily k předávání signálů, ale také jako tvrze, obytné prostory a skladiště. Věže jsou vysoké 13 metrů a po celé délce zdi jich stojí okolo 25 tisíc. Vzdálenost mezi nimi byla zvolena tak, aby žádný úsek zdi nezůstal nechráněný, 180 metrů je totiž délka dvou dostřelů šípem. V případě nebezpečí se vysílaly kouřové signály, k nimž se využíval vlčí trus.
Například v mingském období znamenal jeden kouřový signál počet 100 nepřátel, dva signály 500, tři signály přes 1000 nepřátelských bojovníků. Takový způsob předávání informací byl rychlejší než posli na koních a informace o útoku se z jednoho konce zdi na druhý se mohla dostat za jediný den, takže vojsko tak mohlo pohotově zareagovat. Signální věže se stavěly na vysokých místech, aby byly dobře viditelné z dálky. Další forma signálů byly vlajky a svítilny umístěné na dlouhých tyčích. Je však třeba zmínit, že obranný význam zdi bývá někdy přeceňován. Zatímco proti menším vpádům byla účinná, velká vojenská tažení zastavit nedokázala. Sám Čingischán prý řekl: „Síla zdi záleží na odvaze těch, kdo ji brání.“
Zeď v číslech
Velká čínská zeď je asi 8850 kilometrů dlouhá. Nejedná se však o celistvou stavbu, jak se někteří domnívají, ale má mnoho větví, odboček, místy se překrývá a jinde ji zase nahrazují hory, skaliska a jiné přírodní útvary. Sečteme-li všechny její větve, dostaneme se k neuvěřitelnému číslu 21 000 kilometrů. Po celé její délce bylo zbudováno asi 25 000 věží a nejprudší stoupání má 85 stupňů. V některých úsecích je až 9 metrů široká a 5 – 10 metrů vysoká. Ačkoli je neuvěřitelně dlouhá, na to, aby byla vidět z vesmíru, jak se o ní hojně traduje, to nestačí. Z nízké oběžné dráhy, na které se asi ve 350 kilometrech nad Zemí pohybuje Mezinárodní vesmírná stanice, ji za dobrých podmínek lze uvidět, pokud však víte, kde ji hledat. Velmi totiž splývá s okolím a šířka 9 metrů je vzhledem ke vzdálenosti velmi malá. Jsou jiné, z vesmíru mnohem jasněji pozorovatelné lidmi vybudované stavby, například pyramidy v Gíze.
V současné době archeologové stále nacházejí nové a nové části zdi, zatímco jiné chátrají. Bezesporu však jde o jedinečnou ukázku vojenské architektury a stavitelských schopností starých Číňanů. Toto mistrovské dílo bylo postavené pouze lidskými rukama, proto si zaslouží pozornost a výsadní postavení. Vzniknout mohlo asi pouze právě v Číně, kde měli vládci k dispozici téměř nekonečné lidské zdroje a dokázali si vynutit či získat jejich poslušnost.