Rostovský řezník – Andrej Čikatilo

O slávu mu nejspíš vůbec nešlo, přesto se nesmazatelně zapsal do dějin. Do dějin kriminalistiky. Nejsmutnější na celém případu, na jehož konci stojí 53 prokázaných obětí, je skutečnost, že nebýt režimem ovlivněného vyšetřování sovětských kriminalistů, kteří zavírali oči před důkazy, mohlo být obětí mnohem méně. Zvráceným bestiálním vrahem a sexuálním deviantem se sklony ke kanibalismu, přece nemůže být vysokoškolsky vzdělaný člověk, otec od rodiny, učitel, navíc spořádaný člen strany. Jenomže byl …

Andrej Romanovič Čikatilo, přezdívaný jako Rostovský řezník, se narodil 16. října 1936 v obci Jabločnoje a podle některých pramenů se zdá, že neměl zrovna bezstarostné dětství. Jeho otec byl jako voják Rudé armády po válce vězněn jako zrádce a matka ho údajně často bila za noční pomočování. Během dospívání se jeho frustrace jen dál prohlubovala, Andrej se nedokázal začlenit do kolektivu ani navázat žádný vztah, natož sexuální. Byl však vynikající studentem a poté, co pracoval jako opravář telefonů, vystudoval korespondenčně ruskou literaturu a následně začal pracovat jako učitel. Několikrát během své pedagogické kariéry se však pokusil sexuálně obtěžovat své žáky, a tak byl nucen ze školství odejít a pracovat jako úředník v továrně.

První prokázanou vraždu provedl  22. prosince 1978. Tehdy vylákal devítiletou dívku do starého domu a pokusil se ji znásilnit. To se mu však nepodařilo, protože nedosáhl erekce. V záchvatu vzteku dívku uškrtil a ubodal. Teprve pohled na dívčí tělíčko zmítající se ve smrtelné agónii ho dostatečně sexuálně uspokojil. Tento okamžik odstartoval nekonečné, přes deset let trvající běsnění, které nemá v dějinách kriminalistiky obdoby. Za tuto vraždu byl omylem zatčen a následně i popraven muž jménem Alexandr Kravčenko, který se přiznal pod vlivem mučení. To nebyl v tehdejším SSSR nijak neobvyklý jev. Promyšlené „vyšetřovací metody“ tajné státní bezpečnosti donutily kdekoho přiznat se k čemukoliv. Čikatilo byl však jedním z podezřelých! Kvůli neshodám s manželkou si ve městě pořídil menší stavení, kam chodil trucovat. Právě tam se našly některé stopy, včetně krevních skvrn. Čikatilo byl však členem strany, měl rodinu, vysokoškolský titul a řádné zaměstnání… 

Další vraždy se dopustil až v roce 1981, kdy se vyřádil na prostitutce, která se mu posmívala za impotenci. Pak už vraždy pokračovaly jak na běžícím pásu. Většinou čekával na vlakových nebo autobusových zastávkách v okolí Rostova a lákal své oběti do lesa. Díky svým výborným přesvědčovacím schopnostem byl velmi často úspěšný. Vždy šlo o ženy nebo malé děti. Systém vraždění měl Čikatilo čím dál promyšlenější, brával si s sebou například čisté oblečení, kdyby se potřísnil krví oběti. Po nálezu šesti zohavených těl v roce 1983 se rozjelo obrovské pátrání, které však mířilo špatným směrem. Kriminalisté se domnívali, že se jedná o nějakou skupinu pachatelů, vzhledem k rozdílnosti obětí i jejich zohavení. Některé měly vypíchnuté oči, uříznuté pohlavní orgány, oční víčka, rty, nos či prsty, jiné byl jen pobodány a uškrceny. To však ještě netušili, že vrah části těl svým obětí doma vaří a pojídá.

Zatčeno bylo neprávem mnoho lidí a mezi nimi po čase opět Čikatilo. Tentokrát mu byly provedeny krevní testy, ale kvůli neshodě krevních skupin byl opět propuštěn. Tento rozpor se nikdy nepodařilo logicky vysvětlit. Nejpravděpodobnější je nedbalá práce laboratoře, tato chyba však nebyla ani u soudu připuštěna. Kriminalisté požadovali k vyšetřovaní více lidí, počítače pro efektivnější práci, konzultaci s FBI, nic z toho jim však nebylo dopřáno. Případ se držel pod pokličkou i před sovětskou veřejností, natož před zahraničím. Nebylo možné připustit, že v dokonalém SSSR existuje takové vraždící monstrum.

Poslední vražda, která se stala Čikatilovi osudnou, se odehrála v roce 1990. Tehdy už hlídkovalo v oblasti velké množství policistů a jeden z nich ho přistihl, jak za podivných okolností vychází z lesa. Tvrdil, že byl sbírat houby, ale jeho špinavý, krví potřísněný oděv a nylonová taška působily podezřele, tak jej policista legitimoval. Vůbec netušil, že v oné tašce jsou uřezané prsy oběti. Poté, co bylo v lese nalezeno tělo, začaly do sebe jednotlivé dílky této děsivé skládačky zapadat. Čikatilo byl sledován, a když byl mnohokrát viděn, jak oslovuje na ulici osamocené děti, přistoupila policie k jeho zatčení.

Absenci přímých důkazů vykompenzoval rozhovor Čikatily s psychologem. Když slyšel psychologický profil vraha, vypracovaný během let vyšetřování, šokovalo ho, jak moc se v profilu poznal, zhroutil se a přiznal k vraždě 53 lidí. Samotný soudní proces trval 5 měsíců a byl plný emocí, zoufalství a hysterie. Přesto, že byli vpuštěni jen nejbližší příbuzní obětí, byla soudní síň plná k prasknutí. Obžalovaný byl po celou dobu umístěn ve speciální kleci z důvodu oprávněných obav, aby se na něj rozzuření pozůstalí nevrhli. I tak čelil, zcela pochopitelně, hysterickým slovním výpadům, zvláště když se detailně popisovaly konkrétní vraždy. Čikatilo se u soudu choval hrubě, obnažoval se, vykřikoval nesmysly, zřejmě se snažil uhrát nějakou duševní poruchu.

Andrej Romanovič Čikatilo, v jehož osobě se skloubilo hned několik nebezpečných deviantních poruch a který za sebou zanechal nejméně 53 obětí, z nichž některé pojídal, byl odsouzen k trestu smrti. V lednu roku 1994 ruský prezident Boris Jelcin zamítl žádost o milost a 14. února 1994 byl ve věznici v Novočerkassku popraven střelou za pravé ucho. Jeho manželka dodnes tvrdí, že o zvěrských činech svého muže neměla ani ponětí.