Polární dobrodružství R. F. Scotta s fatálními důsledky
Kapitán Robert Falcon Scott byl britský polárník, který se rozhodl zdolat jako první jižní pól, což se mu nakonec nepodařilo, i když jižního pólu dosáhnul, leč stačil ho předběhnout norský polárník Roald Amundsen.
Velice brzy námořníkem
Robert Falcon Scott se narodil 6. června 1868 v anglickém Plymouthu. Rodinná tradice ho předurčovala k povolání námořního důstojníka – předci sloužili v Královském námořnictvu. Jen jeho otec byl civilista, ovšem Robert Falcon do námořnictva vstoupil již ve svých třinácti letech jakožto námořní kadet. Poměrně rychle začal stoupat žebříčkem hodností. V roce 1897 sloužil na bitevní lodi Majestic jako námořní poručík, kde mu velel George Egerton, což byl vysloužilý arktický badatel. A právě George Egerton v Robertu Falconu Scottovi podnítil zájem o zeměpisné výzkumy a vůbec o polární kraje.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století hodně vzrostl zájem veřejnosti o nejnepřístupnější kouty naší planety. Antarktida se ocitla na vrcholu zájmu. Expedice plánovali Němci, Švédové či Skotové. A Anglie nechtěla zůstávat někde v koutě, takže v roce 1899 sir Clemens Markham, předseda Královské zeměpisné společnosti, dokázal sehnat od státu a sponzorů dostatek prostředků, načež zbylo udělat jediné – jmenovat velitele výpravy. A právě tímto velitelem se stal Robert Falcon Scott. Scott podnikl hned několik expedicí předtím, než se rozhodl jako první dosáhnout jižního pólu.
Expedice Terra Nova
Osudová expedice se jmenovala Terra Nova neboli Britská antarktická expedice 1910. Vedoucím mužem výpravy byl již zkušený polárník Robert Falcon Scott. Cílem mise bylo dosáhnutí jako první na světě jižního pólu.
Expedice Terra Nova byla pojmenována podle Scottovy dopravní lodi a byla soukromým podnikem, který financovaly příspěvky veřejnosti a vládní grant. Kromě pokusu o dosáhnutí jižního pólu měla výprava za úkol shromáždit vědecké poznatky a prozkoumat Viktoriinu zemi a Trasantarktické pohoří.
Pokus o průzkum Země krále Edvarda VII. se nesetkal s úspěchem, nicméně cesta na Crozierův mys v červnu a července 1911 představoval první úspěšný dlouhý přesun, který byl provedený za pomoci saní při antarktické zimě.
Chyba se sibiřskými poníky
Scottova výprava neskončila úspěchem. Jako tažná zvířata zvolil sibiřské poníky, což se ukázalo jako chyba. Poníci se totiž brodili po břicha ve sněhu a nakonec museli být utraceni.
Ve vzdálenosti dvou set mil od jižního pólu se Scott vydal na další cestu sám se čtyřmi společníky. Sáně museli táhnout sami, takže cesta byla natolik náročná, že v některý den urazili pouhých patnáct kilometrů. I přes nepřízeň osudu dokázala Scottova skupina dosáhnout jižního pólu, kde se ukázali 18. ledna 1912. Na místě nicméně zjistili, že Roald Amundsen je zhruba o čtyři týdny předhonil.
Zpáteční cesta se stala skupině osudnou, protože je zastihla krutá sněhová vánice a došly zásoby. Scottova skupina zahynula kvůli vyčerpání a vysílení 29. či 30. března 1912.
Smutným dovětkem je, že skupina zahynula necelých dvacet kilometrů od velkého zásobovacího skladu, kde se nacházel dostatek potravin a paliva. Mrtvá těla byla nalezena ve stanu až o osm měsíců později. Kromě mrtvol byly nalezeny i deníky a sbírka vědeckého materiálu.