Mussolini nechal popravit svého zetě
Fašistický vůdce Benito Mussolini vládl své Itálii pevnou rukou. Ke konci války však ztrácel pozici a nakonec se odhodlal k popravením zrádců, mezi něž patřil dokonce i jeho vlastní zeť hrabě Ciano.
Ministrem zahraničí
Gian Galeazzo Ciano se narodil 18. března 1903 v italském Livornu. Byl hrabětem z Cortelazzo a Buccari. Jeho otcem byl admirál Constanzo Ciano, který se ve dvacátých letech stal členem fašistické strany a v roce 1925 byl povýšen na hraběte poté, co Mussolini přesvědčil krále o nutnosti vytvoření nového, fašistickým ideálům oddaného šlechtického stavu. Galeazzo vystudoval filosofickou a právnickou fakultu a stal se diplomatem. Mussoliniho dceru Eddu si vzal 24. dubna 1930. S Eddou měl tři děti – syny Fabrizia a Marzia a dceru Raimondu.
V roce 1935 byl jmenován ministrem tisku a propagandy a v roce 1936 se z něho stal ministr zahraničních věcí. Ciano přesvědčoval Mussoliniho o výhodách italsko-německé spolupráce. Během války však došlo mezi Mussolinim a jeho zetěm k postupnému ochlazení vztahů. Ciano měl na svědomí podporu špatně připravené i provedené invaze do Řecka, která skončila fiaskem. Poté následoval pokles Cianova vlivu a v únoru 1943 převzal Mussolini jeho post a jmenoval Ciana velvyslancem ve Vatikánu.
Proti Mussolinimu
Hrabě Galeazzo Ciano byl členem Velké fašistické rady. V roce 1943 už to s Mussoliniho vládou vypadalo špatně. V noci z 24. na 25. července tohoto roku zasedala Velká fašistická rada v Římě, na níž hrabě Ciano hlasoval společně s dalšími členy pro Mussoliniho odstoupení. Následně byl jmenován nový ministerský předseda – maršál Pietro Badoglio, který v září 1943 podepsal příměří se Spojenci. Tímto aktem se celá Itálie rozdělila na dva tábory, které byly ovládány dvěma různými vládami. V Římě vládnul král Viktor Emanuel III. a ministerský předseda maršál Pietro Badoglio. Na severu však z milosti Adolfa Hitlera vznikla Italská sociální republika známo též pod názvem Saló. Mussolini však zradu svého zetě neopominul potrestat.
Potrestání zrady
Mussoliniho nástupce Badoglio neměl Ciana rád, protože ho považoval za pouhého kariéristu. Když v srpnu roku 1943 došlo k vraždě bývalého generálního sekretáře fašistické strany Ettore Mutiho, dostal Ciano strach a uprchnul i s rodinou z Říma. Ironií osudu bylo, že se uchýlil do německého exilu. Rodina poté musela žít v Oberallmannshausenu u Starnberského jezera, kde si opakovaně stěžovala na špatné jídlo, neustálou přítomnost členů SS a nevlídný personál. Situace byla natolik neúnosná, že Galeazzo s Eddou často přemýšleli o sebevraždě.
Mussolini se dostal ze zajetí a hrabě Ciano ho následně navštívil, načež si hrabě vyvodil, že mu od Mussoliniho nehrozí žádná pomsta. V říjnu 1943 rozhodla italská ministerská rada o mimořádném soudu k odsouzení členů Velké fašistické rady, kteří hlasovali proti Mussolinimu. Ciano zatím zůstal v Německu, ale 19. října 1943 byl vydán z Německa do Verony, kde byl zatčen a dopraven do vězení. Ciano byl postaven před soud a odsouzen k trestu smrti, přičemž Mussoliniho neobměkčila ani dcera Edda. Dne 11. ledna 1944 byl čtyřicetiletý hrabě Galeazzo Ciano popraven ranou do týla. Edda následně uprchla do Švýcarska.
Ovšem osud si zahrál i s Benitem Mussolinim, neboť kdysi slavný italský duce byl na útěku do Švýcarska na konci dubna 1945 odhalen partyzány a popraven společně se svojí poslední milenkou Clarou Petacciovou.