Masakr v Babím Jaru
Druhá světová válka za sebou zanechala obrovskou spoušť a ukončila život milionů lidí. Dodnes je vzpomínáno na bestialitu, s jakou byli zavražďováni nevinní lidé. Černým písmem se do lidské historie zapsal i masakr v Babím Jaru, který proběhl na území dnešní Ukrajiny v roce 1941. Místní tragédii si lidé dodnes připomínají a slouží jako memento zlých časů.
Židé většinou uposlechli nacistický příkaz
Jako masakr v Babím Jaru se označuje akce německých jednotek zvaných Einsatzgruppen, jež měly na východní frontě na starost likvidaci hlavně Židů, politických komisařů, komunistů a dalších nežádoucích osob. Babí Jar je rokle na okraji Kyjeva, kde během dvou dnů v září roku 1941 nacisté a jejich přisluhovači zavraždili více než 33 tisíc kyjevských Židů. Před zářijovým masakrem žilo v Kyjevě přibližně 150 tisíc Židů, z nichž se část zachránila evakuací na východ nebo vstupem do Rudé armády. Pouze malý zlomek Židů pomáhali zachránit jejich ukrajinští sousedé.
Již deset dnů po příchodu nacistů se po celém Kyjevě objevila vyhláška psaná v ukrajinštině, ruštině a němčině, která říkala, že všichni Židé z města a okolí se musí dostavit v pondělí 29. září 1941 do osmi hodin na roh ulic Melnichovská – Dochturovská. S sebou si měli vzít doklady, peníze, cennosti, teplé oblečení a spodní prádlo. V případě neuposlechnutí hrozili Němci zastřelením. To samé mělo platit pro rabující Ukrajince, kteří by snad chtěli využít nepřítomnosti Židů.
Masakr více než třiceti tisíc Židů
Židé, kteří dorazili na místo určení, byli odesláni do tři kilometry vzdáleného místa (rokle Babyn Jar), kde byli vyzváni ke svlečení a odevzdání veškerých cenností. Na celou akci kromě jednotek Einsatzgruppen dohlížely oddíly policejního praporu a ukrajinská milice. Tisíce Židů byly za neustálého bití nahnány na okraj 150 metrů dlouhé, 30 metrů široké a 15 metrů hluboké rokle, kde se staly obětí střelby. Bezvládná těla padala přímo do rokle a další Židé byli nuceni lehat si na mrtvá těla, načež je nacisté stříleli do zátylku.
Foto: Felix Lembersky [CC BY-SA 3.0], Wikimedia
Dle dostupných nacistických záznamů bylo v rokli ve dnech 29. a 30. září zastřeleno 33 771 mužů, žen a dětí. Pouze minimu lidí se podařilo masakr v Babím Jaru přežít. Určitě stojí za zmínku, že v roli katů bylo pouze 300 Němců a hned 1 200 Ukrajinců, kteří tedy měli velkou početní převahu a postavili se na stranu nacistických vrahů. Celá akce byla předem dobře připravená a její organizaci měl na starosti vrchní velitel SS a policie na Ukrajině – Obergruppenführer Friedrich Jeckeln.
Židovský rozměr masakru dlouho opomíjen
Po druhé světové válce však dlouhou dobu sovětské vedení odmítalo přiznat protižidovský charakter celé akce a teprve v sedmdesátých letech byl na místě masakru zbudován pomník obětem, který byl věnován „sovětským lidem, zajatcům a vojákům sovětské armády“. Až v roce 1991 byl na místě postaven patřičný pomník a v roce 2001 na místě uctil památku i papež Jan Pavel II.
Známý sovětský básník Jevgenij Jevtušenko složil báseň věnovanou masakru, čímž rozpoutal diskuzi a obrátil k místu pozornost na přelomu padesátých a šedesátých let. Světoznámou třináctou symfonii pak na základě této básně složil Dmitrij Šostakovič v roce 1962. V roce 2006 Yad Vashem a další židovské organizace spustily projekt, který má sloužit k identifikování a pojmenování obětí masakru, nicméně doposud se podařilo identifikovat pouze přibližně deset procent obětí.
Foto: דוד שי [CC BY-SA 3.0 or GFDL], Wikimedia
Silně zakořeněný antisemitismus na Ukrajině
Přeživších bylo skutečně jen několik, nicméně hrůzy, jichž byly svědky, je doprovázely po celý zbytek života. Jednou z přeživších byla i Dina Proničevová, herečka kyjevského loutkového divadla. Podle dostupných údajů vyhlazení kyjevské židovské menšiny přežily necelé tři desítky lidí. Židé v roce 1941 uvěřili, že budou pouze přesídleni, a proto se nepokusili uprchnout. Antisemitismus byl na Ukrajině velmi silně zakořeněný, takže se ani příliš nelze divit účasti velkého množství ukrajinských milicionářů na masakru. Ostatně i po skončení války razil Josif Stalin antisemitskou politiku, takže masakr kyjevských Židů dlouhou dobu zatajoval.
Jedním z důvodů, proč se také o masakru nemluvilo, byl fakt, že většina Stalinovou vinou vyhladovělých Ukrajinců s nacisty kolaborovala dobrovolně, a dokonce je vítala jako osvoboditele. Hlavní organizátor celé akce – Obergruppenführer Friedrich Jeckeln byl po skončení druhé světové války souzen a odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán v únoru 1946 v Rize. Jeckeln byl osobně zodpovědný za smrt více než sta tisíc Židů, Slovanů a Romů. Kromě Jeckelna se na organizování masakru podíleli i Walther von Reichenau a Paul Blobel. Von Reichenau zemřel v průběhu války na infarkt, po němž následovala mozková mrtvice s následným krvácením do mozku, zatímco Blobel byl v roce 1951 oběšen.
Foto: Roland Geider, Wikimedia
Rokle v Babím Jaru však byla svědkem i dalšího zabíjení, protože v následujících letech zde skončily životy podle některých odhadů až 200 tisíc lidí. Kromě Židů byli oběťmi hlavně sovětští vojáci, Romové, pacienti psychiatrických léčeben a Ukrajinci. Obdobné masakry se odehrávaly i na dalších místech Sovětského svazu, nicméně masakr v Babím Jaru je výjimečný svou rychlostí, brutalitou a rozměrem.