Maršál Tuchačevskij padl za oběť Stalinových čistek

O krutostech v Sovětském svazu by se daly napsat spousty článků. Josif Vissarionovič Stalin patřil k největším hrůzovládcům dvacátého století a jeho teroru padlo za oběť neuvěřitelné množství lidí. Někdy šlo o obyčejné lidi, zatímco jindy si Stalin vzal na paškál i prominenty vlastního režimu. Jednou z velkých obětí se stal i maršál M. N. Tuchačevskij.

V zajetí během první světové války

Michail Nikolajevič Tuchačevskij se narodil 16. února 1893 v rodině aristokratů polského původu. Rodiče patřili k drobné šlechtě bez nějakého většího majetku. Předkové sloužili v armádě už od poloviny sedmnáctého století, takže i mladý Michail se dal na vojnu. Na vojenské gymnázium se sice nedostal, ale po maturitě na střední škole byl přijat na kadetku v Lefortovu.

Po absolvování Alexandrovského vojenského učiliště byl vyřazen jako podporučík a s ohledem na rodinnou tradici nastoupil k Semjonovskému gardovému pluku. Během čtrnácti dnů po Tuchačevského vyřazení byl spáchán atentát na Františka Ferdinanda d’Este, takže mladý voják se účastnil první světové války, během níž dostal několik vyznamenání za odvahu prokázanou v bitvách.

Na frontu šel se svým plukem do Haliče a za účast v bitvě o most přes řeku San získal Řád svatého Vladimíra IV. stupně. Posléze byl vyznamenán ještě čtyřikrát a dočkal se i povýšení na poručíka.

Foto:George Shuklin, Wikimedia

Na německo-ruské frontě zažil křest ohněm a později se dostal do zajetí, z něhož se několikrát pokusil uniknout. Během pokusů o únik se vyznačoval značnou fantazií při organizování útěku. Jako nepolepšitelný byl zavřen do ingolstadtské pevnosti, kde se setkal s Charlesem de Gaullem, nicméně doklady o jejich sblížení chybějí.

Tuchačevskij byl skutečně nenapravitelný, takže se pokusil o další z útěků, který se mu nakonec podařil, aby se následně poměrně složitou cestou přes několik evropských států dostal až domů do Ruska. V domovině si nejprve s bolševiky do noty nepadl, takže odjel na rodinné statky a promýšlel další postup. Teprve v březnu 1918 nabídl své služby Rudé armádě a poměrně svižně postupoval na stupnici vojenských hodností díky prokázaným schopnostem.

První rozpory se Stalinem během rusko-polské války

Během ruské občanské války Tuchačevskij zodpovídal za obranu Moskvy. Lev Davidovič Trockij mu svěřil do rukou velení Páté armády. Tuchačevskij bojoval proti admirálu Kolčakovi na Sibiři, posléze se podílel i na tažení proti generálu Děnikinovi na Krymu. Během rusko-polské války v letech 1919-1921 velel Rudé armádě, se kterou se dostal až k Varšavě, ale tam byla jeho vojska zlikvidována jednotkami maršála Pilsudského.

Právě během této války se Tuchačevskij poprvé dostal do sporu se Stalinem. Nejprve se přeli o jednotky, kdy Stalin velel útoku na Lvov a odebíral jednotky Tuchačevského skupině, načež se po bitvě obviňovali ze zavinění neúspěchu ve válce, protože prohra v bitvě o Varšavu se ukázala jako rozhodující. Právě zde zřejmě vzniklo nepřátelství mezi Stalinem a Tuchačevským, které nikdy neskončilo.

Foto:See page for author, Wikimedia

S životem maršála Tuchačevského jsou spojené i drastické události z počátku dvacátých let, kdy se krvavě vyrovnal s účastníky povstání proti bolševikům na ruské námořní základně v Kronštadtu. Později také neváhal použít dělostřelectvo a bojové plyny proti civilistům v Tambovské gubernii, kde došlo k povstání proti bolševické vládě.

Neostýchal se nechat střílet na ozbrojené zajatce, což se později vztahovalo i na civilní obyvatelstvo. Tuchačevskij se stal náčelníkem vojenské akademie Rudé armády a v letech 1925-1928 byl hlavou Rudé armády a zástupcem komisaře pro obranu.

Odstranění maršála Tuchačevského                            

Tuchačevskij se stal významným vojenským teoretikem, který výrazným způsobem přispěl k vysoké vojensko-technické úrovni Rudé armády. Šlo o nesmírně sebevědomého muže, z něhož Stalin vycítil pro svou osobu určité nebezpečí. Stalin se začal obávat, že by se skupina nejvyšších sovětských velitelů mohla emancipovat a ohrozit Stalinovu diktaturu.

V roce 1935 byl Tuchačevskij povýšen na maršála SSSR a v lednu následujícího roku navštívil Francii, Německo a Velkou Británii. To později zavdalo příčinu na obvinění ze styku s mimoruskými odbojovými organizacemi a z plánů proti samotnému Stalinovi a jeho režimu. V souvislosti s obviněním existují nejrůznější dohady, avšak dodnes nemáme prokázáno jakékoliv spiknutí generálů proti Stalinovi. Ovšem možné je.

Foto:Processed by Andrei Sdobnikov , Wikimedia

Stalin každopádně potřeboval zlomit vzdorující armádu i za cenu toho, že ji načas oslabí. Tuchačevskij byl 22. května 1937 uvězněn a obviněn ze spolupráce s trockisty a špionáže ve prospěch nacistického Německa. Následovalo tajné vyšetřování, jehož výsledkem byla poprava osmi velitelů Sovětského svazu. Maršál Michail Nikolajevič Tuchačevskij byl popraven 12. června 1937. Po necelých dvaceti letech byl rehabilitován.

Rehabilitace se tedy dočkal nedlouho po Stalinově smrti. Spolu s Tuchačevským byli popraveni Jona Jakir, Vitovt Putna, August Kork, Robert Eidmann, Boris Feldman, Jeronim Uborevič a Vitalij Primakov. K popravě došlo ve sklepě nechvalně proslulé Ljubljanky. Jakov Gamarnik spáchal sebevraždu ještě před započetím procesu.

Osoba maršála Tuchačevského bývá často kritizována i chválena. Určitě se mu nedá upřít velká zásluha na modernizaci Rudé armády, která ji následně zachránila v průběhu druhé světové války. Také měl četné úspěchy v oblasti vojenské teorie i praxe. Kritikové mu však často vyčítají krvelačnost a fanatičnost, se kterou se podílel na potlačení povstání v Kronštadtu, tambovské rebelie i povstání rolníků během hladomoru třicátých let. Šlo však také o kulturně založeného člověka, který hrál na housle, zajímal se o astronomii a meteorologii.