Lola Montezová stála Ludvíka I. trůn
Některé ženy v historii byly osudové i pro krále. Lola Montezová rozhodně mezi tyto ženy patří, protože právě ona byla příčinou toho, že Ludvík I. Bavorský přestal být králem.
Lola Montezová se proslavila jako tanečnice, kurtizána a milenka krále Ludvíka I. Bavorského. Lola Montezová se narodila jako Eliza Rossana Gilbertová v roce 1821. Její matkou byla irská dívka a otcem voják britské armády. Malá Eliza byla vychována v Anglii a Francii. Patřila ke střední vrstvě, takže byla vzdělána v literatuře, historii, hudbě a cizích jazycích. V šestnácti letech se vdala za poručíka Thomase Jamese, kterého ale nemilovala, a proto se s ním brzy rozešla. Po hádce s matkou odešla do Španělska, kde se začala učit tančit. V tanci se jí dařilo a brzy dokázala získat slávu. Začala se prohlašovat za Španělku a říkala si Maria Dolores Porrisová y Montez.
Eliza si začala říkat Lola a velice rychle se prosadila. Tancovala v Londýně, Paříži, Varšavě, Berlíně či Petrohradu. Svým vzhledem si získala řadu mužů. Pěkný vzhled však nebývá všechno. Lola proslula svými divokými výbuchy vzteku, během nichž rozbíjela vše, co se jí dostalo pod ruku. Měla v oblibě extravagantní oblékání i chování. Nedbala etikety a obecně se chovala celkem vyzývavě. Kromě toho se o ní však určitě dá říci, že byla poměrně inteligentní. Muži leželi u Loliných nohou, vždyť mezi její milence patřil i známý klavírní virtuóz Ferenc Liszt. Lola se stala také milenkou knížete Heinricha Reuss-Lobenstein-Ebersdorfa, nicméně ani to jí nestačilo, protože mířila ještě výš. V roce 1846 se proto vydala do Mnichova, přičemž již byla proslavená tancem, ale i skandály.
Lola požádala o povolení vystupovat v Královském komorním divadle, které o rozhodnutí požádalo samotného krále a velkého milovníka umění Ludvíka I. Bavorského. Tomu bylo tehdy již šedesát let, ale stále byl sexuálně poměrně aktivní a jeho manželka mu aférky tolerovala. Lola třikrát požádala o audienci a napotřetí jí bylo vyhověno. To bylo osudové rozhodnutí pro Ludvíka I. Bavorského, neboť ho Lola na audienci očarovala. Král jí povolení k tancování v divadle udělil. Lola tančila bolero a fandango, čímž zaujala i své odpůrce. Král ji také pozval do svých komnat, což se Lola nezdráhala přijmout.
Král dříve své milostné avantýry skrýval, nicméně Lolou se nechal úplně unést a koupil jí překrásný dům na Barerstrasse a zahrnoval jí vzácnými dary, což bylo u Ludvíka velice neobvyklé a brzo si toho všimla řada významných lidí. Nelíbilo se to klerikálům, ani obyčejným mnichovským lidem. Lola každopádně nezměnila svoje chování a navíc krále podváděla s vojákem královské armády či se studentem a dalšími muži. Král jí však důvěřoval a jmenoval jí bavorskou občankou a posléze jí dal i hraběcí titul. Ovšem v Mnichově začala narůstat nespokojenost a lidé se bouřili i proti Lole.
Při pohřbu profesora Josepha von Görres ztropila Lola scénu, načež se začali studenti bouřit. Situace se vyhrotila a král nechal uzavřít v reakci univerzitu. Studenti se kvůli tomu vydali protestovat do ulic, takže proti nim král vyslal policii, která prolila krev a na chodníku zůstalo i několik mrtvých. Král se pokusil Lolu přesvědčit, aby uprchla z města, což Lola neudělala. Po vnitřním boji se Ludvík rozhodl Lolu vykázat z Bavorska. Když v Mnichově v r. 1848 vypukne revoluce, Ludvík je deprimovaný a přijme téměř všechny požadavky revolucionářů. 19. března 1848 pak Ludvík i kvůli svým aférám s Lolou abdikuje ve prospěch svého nejstaršího syna.
Lole psal i nadále dopisy, ale již nikdy se s ní osobně nesetkal. Lola pokračovala i nadále ve své kariéře a aférách. Lola zemřela relativně mladá v roce 1861 na zápal plic, zatímco Ludvík I. Bavorský se dožil 81 let a zemřel až sedm let po Lole.