Ku-klux-klan
Tajemné postavy oděné do bílých rouch s kónickými čepicemi se beze slova shromažďují okolo dřevěných křížů. Z průstřihů na oči v kápi přes obličej vychází soustředěné pohledy. Začíná rituál. Rituál osvětlování křížů, který ničí temnotu a přináší světlo, pravdu a svobodu na Zemi. Rituál Ku-klux-klanu.
Tajná rasistická organizace, jejíž název vychází z řeckého slova kyklos – kruh, vznikla záhy po skončení občanské války Severu proti Jihu. Tehdy se v Pulaski v Tennessee na Štědrý den roku 1865 spojili veteráni Konfederace, aby společně bojovali za obnovu nadvlády bílých Američanů, rasovou segregaci, rasismus, antikatolicismus a odpor k nebělošskému přistěhovalectví. Hlavním popudem k jejich činnosti byl 13. dodatek k Ústavě Spojených států amerických, kterým se rušilo otroctví.
Členové organizace si byli moc dobře vědomi toho, že nemohou zabránit zrušení otrokářského systému, dali si tedy aspoň za cíl, zabránit občanskému zrovnoprávnění černochů prostřednictvím zastrašování a násilí vůči nim. Po celém Jihu začaly vznikat pobočky a ani první útoky na sebe nenechaly dlouho čekat. Zpočátku vtrhávali do černošských hospod a pobili všechny, kteří jim přišli pod ruku. To jim však bylo málo a brzy začali vycházet ven po setmění a chytat černochy, které pak někde v ústraní pověsili. Časem se přestali schovávat. Číhali na černochy během voleb před volebními místnostmi a přímo na místě je vraždili, aby jim zabránili uplatnit jejich volební právo. Policie takové vraždy přehlížela nebo řešila jen na oko.
Na kongresu KKK v roce 1867 v Nashville byl do čela hnutí zvolen bývalý jižanský generál Nathan Bedford Forrest. Jako nejvyššímu představiteli organizace se mu říkalo Velký čaroděj. Právě on byl tím, kdo zavedl pověstné bílé kápě. V tomto období zažíval Ku-klux-klan první velký rozmach se zhruba půl milionem členů. Jeho činnost se nezaměřovala jen na černošské obyvatelstvo, ale i na republikány, kteří podporovali rovnoprávnost afroameričanů, dále na katolíky, Židy, alkoholiky, nemorální ženy apod. Rok 1871 však přinesl přítrž některým jejich aktivitám nebo je aspoň výrazně omezil. V okamžiku, kdy Kongres schválil zákon umožňující trestat útok y proti volebnímu právu afroameričanů, se tito odhodlaní bojovníci za práva bělochů ne příliš hrdinsky raději stáhli.
Nová, mnohem větší vlna rozmachu Ku-klux-klanu přišla po první světové válce, kdy se černoši začali organizovat a bojovat za svá práva. Již v roce 1915 byl založen takzvaný druhý KKK kazatelem Williamem Josephem Simmonsem, a tak mohl po válce znovu rozvinout svoji neblaze proslulou činnost a rozšiřovat svoje řady. Některé údaje hovoří až o pěti milionech členů ve 20. letech 20. století. Vzhledem k tomu, že členství v některých klanech bylo tajné, přesných čísel se dopátráme jen stěží. Nicméně pravdou zůstává, že ve 30. letech počet členů vlivem různých skandálů prudce klesl, snad jen na zhruba třicet tisíc.
Třetí Ku-klux-klan byl založen po druhé světové válce, již ale ne jako jednotná organizace, ale spíše ve formě menších nezávislých jednotek (např. Bílí rytíři z Mississippi), které spojuje myšlenka a názory původního KKK. V této podobě funguje Klan v podstatě dodnes po celých USA. A tak i 150 let od svého založení stále existuje tato nechvalně známá rasistická organizace. Její členové stále nosí bílá roucha, pálí dřevěné kříže a i nadále brání odkaz poražené Konfederace, symbolu zrušeného otroctví.
Americkému fotografovi Anthony Karenovi se podařilo získat jejich důvěru natolik, že ho na pár dní vpustili mezi sebe a nechali se fotografovat. Jeho svědectví vám možná vyrazí dech. Říká totiž, že když odhlédne od jejich hrozivých názorů, jsou úplně obyčejní lidé, žijící zcela normální životy.