Kateřina Bechyňová z Lažan - taková česká Bathory
Zatímco o její slovenské ″kolegyni″ toho bylo napsáno víc než dost, o české krvelačné Kateřině Bechyňské se ví velmi málo, přestože se dopouštěla podobně bestiálních skutků. Není známo, kdy se narodila, o jejím životě před sňatkem existují jen více či méně pravdivé dohady a ani její portrét se nedochoval.
Kateřina byla dcerou významného rytíře Kunaty Pešíka z Komárova. Měla ještě jednu sestru a čtyři bratry a některé teorie vysvětlují její pozdější hrubé chování právě tím, že vyrůstala v mužském prostředí. Ostatně i spisovatel František Lev ji ve svém románu Krvavý Karlštejn popisuje jako dívku atletické postavy, mužského chování i vzezření. Údajně byla také znásilněna vlivným šlechticem, který nikdy nebyl potrestán. Do jejího života nevnesl radost ani sňatek. Z politických důvodů byla provdána za Jana Bechyně z Lažan, který patřil k poměrně významnému rodu. Jan se stal purkrabím na Karlštejně, a tak se i tam Kateřina nejednou podívala. Povídá se, že několik svých oběti mučila právě za jeho zdmi. Hlavním místem vražd byl však Pičín na Příbramsku, kde Kateřina panovala tvrdou rukou, zatímco jejího muže odvelely pracovní povinnosti na Karlštejn.
Pičín
Mnozí poddaní tušili a někteří i velmi dobře věděli, co se na Pičíně děje. Děvečky a služebné se ztrácely a paní se ani nenamáhala příliš své ukájení zvrácených choutek skrývat. Dívkám vyrývala rýhy do masa a sypala do nich sůl, polévala je ledovou vodou nebo rozškvařeným máslem. Některé svědkyně nakonec vypověděly, jak Kateřině pomáhaly na její příkaz někoho mučit a následně zabít. Těl se zbavovala jen tak ledabyle, jako by si byla jista svojí nedotknutelností. Jenže ...
Její manžel byl, jak už víme, purkrabím na Karlštejně a funkci děkana tam v té době vykonával Václav Hájek z Libočan. Tito dva se ani v nejmenším neměli rádi, a tak když si k Václavovi začali lidé chodit stěžovat na kriminální činy paní Kateřiny, neváhal a stížnosti zveřejnil. Jan Bechyně si nenechal očerňování manželky líbit a podal na Václava Hájka z Libočan žalobu, jak bychom řekli dnes, za pomluvu. Jestli o činech své ženy opravdu nevěděl, lze dnes už jen těžko odhadovat.
Po žalobě následoval soudní tribunál, a zatímco Kateřina Bechyňská v něm zprvu vystupovala jako poškozená, události brzy nabraly úplně jiný směr. Zpočátku se všechna svědectví shodovala v tom, že paní Kateřina žije spořádaným životem a nikdo nikdy neviděl ani neslyšel o tom, že by mučila a zabíjela poddané. Strach z toho, aby se svědek nestal další z obětí krvelačné paní, byl víc než evidentní. Někteří svědci posléze přiznali, že byli zastrašování a podpláceni, aby mlčeli.
Jenže pak se mezi svědky objevil Prokop, kožušník z Prahy, který se neměl čeho obávat a vypověděl, že Kateřina zabila jeho sestru a kovářčinu dceru Dorotu. Od toho okamžiku nabyly výpovědi úplně jiný charakter, skutečnosti začaly vyplouvat na povrch. Jistá Manda Vaňkova pak u soudu pod nátlakem přiznala: „Toho jsem svědoma, že jsme bili, paní tu byla s námi, kázala nám bíti pannu Hedviku, ubivše ji, potom ji snesli doluov. O druhé, že jsem tu bila, o nějaké Kačce, a od nich že jsme ji snesli, že jest umřela, že jsme ji zabili nahoře.“ Kateřina se nakonec doznala k 14 brutálním vraždám, předpokládá se však, že jich bylo víc.
Na začátku roku 1534 zazněl z úst předsedy soudu Vojtěcha z Pernštejna krutý rozsudek. Stejně krutý jako činy odsouzené. Kateřina byla svržena do pražské věže Mihulky, kde ji čekala smrt hladem. 15. 3. 1534 po 14 dnech věznění byla Kateřina nalezena mrtvá, její ruce prý byly na kost okousané. Jestli si na nich pochutnaly krysy nebo šlo o zoufalý čin vyhladovělé odsouzené, se už nedozvíme.
pražská věž Mihulka
Smrtí Kateřiny z Lažan však úmrtí s ní spojená neskončila. Dva dny po její smrti zemřel předseda soudu Vojtěch z Pernštejna. Sice postonával, ale jeho stav údajně vůbec nenasvědčoval jeho nenadálému skonu. Nevyřízené účty měla Kateřina také s Václavem Hájkem z Libočan. Několik měsíců po Kateřinině odsouzení ho Jan Bechyně zažaloval kvůli několika dřívějším prohřeškům. Pomsta se vlivnému šlechtici podařila a Hájka vezli k soudu do Prahy přivázaného zespod na koni jako nejhoršího zločince. Nakonec byl usvědčen z krádeže klenotů a zvonce z hradní kaple a zbaven vysokého úřadu. Zajímavé je, že ačkoliv se ve své kronice tento muž zmiňoval o kde čem, o Kateřině Bechyňské z Lažan v ní není ani zmínka. Zřejmě se Václav Hájek obával, aby si pro něj nepřišla i ze záhrobí.