Generál, který se postavil Hitlerovi – Ludwig Beck

Postavit se Adolfu Hitlerovi vyžadovalo obrovskou porci osobní odvahy. Jedním z lidí, kdo se proti němu postavil, byl generál Ludwig Beck.

Obavy z předčasné války

Ludwig August Theodor Beck se narodil 29. června 1880 v Biebrichu v Hessensku-Nassavsku. Během první světové války Beck sloužil na západní frontě jako štábní důstojník. Mezi světovými válkami se dal do sepisování učebnice vojenského umění. Na stranu Adolfa Hitlera se postavil v roce 1930, když obhajoval mladé důstojníky, kteří přes zákazy vstoupili do NSDAP. V roce 1934 byl Beck jmenován náčelníkem generálního štábu pozemní armády (Oberkommando des Heeres).

Beck se podílel na plánování řady konkrétních operací. Na svědomí měl jak Operaci Otto, tedy anšlus Rakouska, tak Fall Grün, tedy obsazení Československa. Beck s Hitlerem v zásadě souhlasil, nicméně trochu se obával, aby Německo svým jednáním nevyvolalo válku předčasně, tedy v době, kdy na ni ještě nebude dostatečně připraveno. Beckovy rozpory s Hitlerem eskalovaly v létě 1938, kdy generál nastoupil na cestu snah o změnu režimu.

Intriky proti vůdci

Beckovým cílem nebylo svržení samotného režimu, ale potřeboval se zbavit jeho nejradikálnějších součástí, mezi něž se řadilo například SS. Beckovi se dařilo udržovat volné kontakty i s odpůrci nacismu a opíral se o vlastní zpravodajskou síť, kterou si vybudoval již ve třicátých letech a nyní z ní těžil. Tato zpravodajská síť byla složená z důstojníků i civilistů. Mezi jeho nejvýznamnější spolupracovníky patřil Carl Friedrich Goerdeler, což byl starosta Lipska, který se účastnil odboje proti Hitlerovi a pokud by uspěla Operace Valkýra, stal by se novým kancléřem, nicméně po neúspěchu akce byl zatčen a popraven.

Po poradě armádních špiček u Hitlera dne 10. srpna 1938 podal Beck demisi jako náčelník generálního štábu. Předpokládal, že dostane velitelskou funkci, nicméně místo toho byl poslán do výslužby, čímž naprosto pozbyl vlivu v německé armádě. Poté se pokoušel navázat kontakty s britskou vládou, od níž očekával, že nátlakem a hrozbami odradí Hitlera od jeho nebezpečné expanzivní politiky. Ovšem Mnichovská dohoda vše zmařila.

Neúspěšná Operace Valkýra

Beck i nadále udržoval styky se skupinou armádních důstojníků, politiků a státních úředníků, kteří mysleli na převrat. Pokud by puč uspěl, měli v čele podle předpokladů stanout Beck, Goerdeler a Hjalmar Schacht. Ti by následně měli jednat se Spojenci o míru, kdy by si Německo zachovalo nacistické územní zisky. Ovšem po neúspěchu dvou pokusů o odstranění Hitlera z roku 1943 připravili Beck s Goerdelerem a hrabětem von Stauffenbergem další pokus – atentát na Hitlera proběhnul 20. července 1944, ale ani tentokrát se zabít nacistického vůdce nepodařilo. Hitler se samozřejmě rozhodl pro okamžitou odplatu. Generál Ludwig Beck byl jedním z prvních, kdo za atentát pykal.

Ráno po neúspěšném atentátu na Adolfa Hitlera byl Ludwig Beck zatčen Friedrichem Frommem, což byl generál plně oddaný vůdci. Beck nabídl, že spáchá sebevraždu, protože dobře věděl, že jde o humánnější konec, než jaký by ho čekal, pokud by se vydal do rukou Hitlerových přisluhovačů. Ovšem silně rozrušený Beck se netrefil přesně a výsledkem bylo jen velmi těžké zranění, takže Fromm musel pověřit jednoho ze svých poddůstojníků, aby raněného Becka zastřelil. Život Hitlerova odpůrce tedy skončil ranou z pistole.

Nutno poznamenat, že Beck státní převrat tvořil s myšlenkou, že Německo by mohlo druhou světovou válku prohrát a je zapotřebí zařídit vše pro to, aby se to nestalo, o čemž pod Hitlerovým vedením silně pochyboval.