Filadelfský experiment

O záhadném experimentu zvaném též Project Rainbow se toho už hodně namluvilo i napsalo, a přitom se nikdy nedokázalo, jestli se opravdu uskutečnil v takové podobě, jak se vypráví, nebo ne. Pozadu nezůstávají ani konspirační teorie, pro které je tato událost a její domnělé utajování vodou na mlýn. 

Vše se mělo udát v Pennsylvánii 12. 8. 1943 na Filadelfské námořní základně a podstatou experimentu mělo být skrytí či zneviditelnění torpédoborce USS Eldridge s vojenským číslem DE-173 tak, aby nebyl zjistitelný nepřátelskými pozorovacími zařízeními. S touto myšlenku si Námořnictvo Spojených států amerických pohrávalo již od 30. let. Pokud by se něco takového skutečně podařilo, byla by to nepředstavitelná senzace s nedozírným dosahem při boji s nepřítelem. Proto, pokud by pokusy takového charakteru opravdu probíhaly, je více než pochopitelné, že by se tak dělo v naprostém utajení. US Navy však navzdory připuštění, že se experiment opravdu uskutečnil, zatím neodhalila žádné dokumenty.

USS Eldridge

Už samotný torpédoborec vzbuzuje mnoho otázek, protože ačkoli jsou jasné důkazy o tom, že existoval, zmapovat jeho působení jde jen velmi těžko. Údaje o něm jsou útržkovité a roztroušené po světě, palubní deník jednoduše zmizel a přesto, že zřejmě nějakým způsobem fungoval až do roku 1946, kdy byl odstaven do zálohy a roku 1951 prodán Řecku, podle řeckých dokumentů byl odstaven již 25. 6. 1943. Tedy nejen před samotným experimentem, ale dokonce ještě před tím, než ho US Navy vůbec získala! A tak USS Eldridge DE-173 působí v celé kauze značně podezřele a rozhodně nenahrává teorii o tom, že celý experiment je jen výplodem senzacechtivých nadšenců.

Teorie

Už v roce 1931 vedl geniální vynálezce Nikola Tesla vědecké studium zaměřující se na možnosti, jak nechat předměty zmizet. V roce 1943 převzal jeho žezlo vedoucího projektu John von Neumann a čelen týmu nebyl nikdo jiný než Albert Einstein. Jeho unitární teorie pole se měla stát základem celého experimentu. Šlo o vytvoření velmi silného elektromagnetického pole kolem předmětu, které by umožnilo daný předmět zneviditelnit, tedy překonat a rozbít čtvrtý rozměr – čas. Zjistili, že pátý rozměr se skládá z rotujícího geometrického místa nebo spirály, která určuje rychlost a směr plynutí času. Změnou času, ve kterém se objekt nalézal, mohli údajně dosáhnout jeho mizení a opětovné objevení. Na základě předpokladů unitární teorie pole by totiž šlo vychýlit světlo až o 10 %, což by tuto možnost připouštělo. Samozřejmě pouze hypoteticky, bez jakýchkoliv pokusů bylo vše jedna velká neznámá. A poměrně nebezpečná neznámá. Následky vystavení lidského organismu poli s tak vysokou frekvencí by mohly být podle některých vědců tragické.

Experiment

Zatímco první, údajně úspěšné pokusy, probíhaly bez účasti posádky, 12. srpna 1943 se na USS Eldridge nalodilo 33 lidí. Potřebné elektromagnetické pole bylo vytvořeno pomocí magnetických generátorů. Do činnosti tak byly zapojeny pulzující i nepulzující generátory, aby vytvořily obrovské elektromagnetické pole nejen na plavidle, ale také kolem něj. Poté, co experiment začal, objevilo se kolem lodi nazelenalé světlo v podobě světélkující nazelenalé mlhy. Torpédoborec se začal pomalu v mlze ztrácet až, k úžasu všech přítomných, zmizel úplně. Silové pole sféroidálního tvaru dosahovalo až do vzdálenosti 90 m od paluby lodi.

Ztrácející se loď i lidé, kteří se ocitli v silovém poli, měli nevýrazný tvar. Silueta lodi se postupně ztrácela, až na několik desítek minut zmizela úplně. Pak se opět objevila na stejném místě. Experiment se vydařil. Když se později začaly šířit zprávy, že se loď během svého zmizení objevila v téměř 400 kilometrů vzdáleném Norfolku, nadšení neznalo hranic. Naprostá senzace! Podařilo se ji nejen zneviditelnit, ale také teleportovat. Zajímavé bezesporu je, že v Norfolku ve Virginii se díky neustálému svařování obloukovými svářečkami v norfolkských docích vyskytují elektromagnetická pole o vysoké intenzitě, a docházelo zde k častým pozorováním podivných „deformačních“ účinků.

Radost však kazily osudy lidské posádky. Zatímco loď absolvovala teleporatci téměř nezničená, většina lidí na palubě nenávratně zmizela, zbytek skončil v psychiatrické léčebně, patřící k Bethesda Naval Hospital. Doslova totiž zešíleli. Vypráví se o nich velká spousta historek, s jejichž pravdivostí je to pochopitelně stejné jako s celým experimentem. Jeden z přeživších měl pár dní po experimentu projít zdí přímo před očima své manželky, a už se nikdy neobjevil. Další dva zas údajně zmizeli z baru také před očima barmanky a dalších hostů. Jiní přeživší měli vyprávět o tom, jak pronikli během experimentu do jiných světů a rozmlouvali s cizími bytostmi. Experiment údajně otevřel trvalý rotující časoprostorový tunel, umožňující cestovat v čase.

Všichni účastníci experimentu byli nuceni podepsat slib mlčenlivosti, dokumenty nebyly nikdy zpřístupněny, palubní deník Eldridge se ztratil a záznamy o něm evidentně nejsou pravdivé. Dokonce se objevila loď, která měla plout těsně vedle torpédoborce, a její námořníci byli prý svědky jeho zmizení. Jména námořníků byla prověřena a skutečně souhlasila, jediného se však nepodařilo dohledat a palubní deník oné lodi byl na příkaz velení námořnictva zničen.