Dobrovolná smrt Stalinova syna v koncentračním táboře

Josif Vissarionovič Stalin držel pod kontrolou desítky milionů lidí. Ovšem jedním z těch, nad kým kontrolu ztratil, byl vlastní syn Jakov.

Dlouhá léta v Gruzii

Jakov Josifovič Džugašvili se narodil 18. března 1907 a byl Stalinovým synem z prvního manželství s Jekatěrinou Svanindzeovou. Matka však Jakovovi zemřela velmi brzy – v prosinci 1907. Jakov měl ještě další sourozence – Vasilije a Světlanu, které měl Stalin s druhou manželkou Naděždou Allilujevovou. Do 14 let žil Jakov se svou tetou v gruzínském Tbilisi. Poté odešel do Moskvy, kde měl získat vyšší vzdělání.

Jakov příliš nevycházel se svým otcem a rozzuřil ho, když se zasnoubil s židovskou dívkou. Z nešťastné lásky se dokonce Jakov pokusil spáchat sebevraždu, ale vystřelená kulka ho jen lízla. Později se oženil s židovskou tanečnicí, s níž měl děti Jevgenije a Galinu. Jakov během druhé světové války sloužil jako dělostřelecký důstojník v Rudé armádě a v bitvě u Smolenska byl zajat.

Zajetí a Sachsenhausen

Trvalo dlouhá léta, než se podařilo složit všechny střípky obrazu smrti Jakova Džugašviliho, jednoho z nejcennějších válečných zajatců. Od roku 1940 skládali sovětští vojáci přísahu, kde byla podstatná věta, že vzdát se znamená zradit. Východně od běloruského Vitebsku se Jakovova divize stahovala a on měl se svou dělostřeleckou baterií krýt ústup. Rozkaz obdržel 14. července 1941 ráno a již večer o jeho jednotce nebyly žádné zprávy. Jednotka Jakova Džugašviliho se pravděpodobně vzdala nepříteli.

Ovšem věc není úplně tak jednoduchá. Po zatčení totiž Jakov s Němci nespolupracoval, i když by to pro něj bylo výhodné. Dokonce ani neřekl, že je Stalinovým synem, na to Němce musel upozornit až někdo jiný. Jakov postupně vystřídal tři zajatecké tábory, až skončil v koncentračním táboře Sachsenhausen. Žil ve zvláštním bloku, kde Němci zadržovali cenné lidi – např. bývalého rakouského kancléře Kurta Schuschnigga s rodinou, synovce Winstona Churchilla Johnnieho Dodge či francouzského premiéra Paula Reynauda.

Dobrovolný konec života

Sověti měli v německém táboře obecně horší podmínky k životu než ostatní národnosti. Nesměli dostávat balíčky Červeného kříže a museli vykonávat práce, které jiní zajatci nedělali. Tím rostlo napětí. Po sporu o latríny se Jakov Džugašvili rozhodl, že nepůjde spát a požadoval setkání s velitelem tábora, protože se ve zmíněném sporu cítil uražen zajatými Brity.

Jakov Džugašvili vyskočil z okna baráku a vydal se k ostnatému plotu. Přitom začal křičet na zrovna sloužícího SS-rottenführera Konrada Hafricha, aby střílel. Němec na něj křičel zpátky, ať se vrátí do baráku, ale Jakov neposlouchal. Rozhodl se dojít si pro smrt. Volnou chůzí pokračoval k plotu nabitému elektřinou. Situace musela skončit buď kulkou, nebo elektrickým šokem. Nakonec došlo k obojímu. Jakmile se totiž Jakov Džugašvili dotkl drátů, Hafrich vystřelil. Vězně zasáhla kulka čtyři centimetry pod pravé oko. Zůstal tam v poloze, jako by chtěl plot přeskočit. Na místě zůstal dlouho, protože tuhle smrt bylo nutné důkladně vyšetřit.

Mnozí možná slyšeli, že se Hitler pokusil vyměnit Jakova Džugašviliho za maršála Pauluse, ale to se nezakládá na pravdě. Stalin měl údajně říci, že maršál se za poručíka nemění, ale pravda je taková, že tato věta vznikla až po válce a byla vymyšlená. Hitler nikdy ostatně o Pauluse nežádal, protože v jeho očích to byl zrádce. A zrádcem ostatně byl oficiálně i Stalinův syn.