Co má Zakázané město společného s klecí pro cvrčky

Císařský komplex známý jako Zakázané město leží uprostřed čínského Pekingu. Původně ho tvořilo 9 999 místností a vše je postaveno podle nejpřísnějších náboženských pravidel staré Číny. Vše, až na čtyři rohové věže vnějšího opevnění. Podle legendy v tom hrál roli jeden vybíravý císař a obyčejná klec pro cvrčka...

V porovnání s čínskou historií je Zakázané město relativně mladé. Bylo dokončeno teprve v roce 1420. Za jeho vznikem stál ambiciózní císař z dynastie Ming Jung-le (podle jiné transkripce Jung-luo), který se rozhodl vybudovat nové hlavní město Říše středu.

Obraz nebeského pořádku vytvořený na zemi

To bylo hlavní myšlenkou stavby celého komplexu. Celé Zakázané město je do posledního detailu svého architektonického plánu prodchnuto ideologií mnohasetleté čínské kultury. Celý Peking je vystavěn na čtvercovém půdorysu, uprostřed něj stojí Zakázané město. Obklopuje ho tzv. Vnitřní město a teprve poté následuje zbytek Pekingu.

Tato koncepce odráží tradiční představu Číňanů o uspořádání nebe a země, kdy Nebesa jsou kruhová a Země naopak čtverhranná. Císařská rezidence je považována za střed celé země a je pečlivě postavena na linii Polárky, která je zase středem Nebes.

Stopy cvrčka, které postavily věž

Hlavním architektem Zakázaného města byl vietnamský eunuch Juan An. Musel vyhovět rozmarům ctižádostivého císaře a zároveň se vypořádat s komplexní filosofií tradiční čínské architektury. Legenda vypráví, že obzvláště velké problémy měl s návrhy čtyř rohových věží vnějšího opevnění. Císař Jung-le nebyl spokojen s žádným nákresem a nakonec mu dal ultimátum. Buď do rána navrhne něco pořádného nebo přijde o hlavu.

Nešťastný Juan An, ale na nic nepřišel. Jedinou útěchou mu byl cvrček (podle jiné verze cikáda), kterou choval v kleci. Rozhodl se, že mu alespoň navrhne nové obydlí. Všiml si stop v písku, které cvrček nechával na podlaze své klece a použil je jako inspiraci. Ráno prý císař považoval plánek klece za novou koncepci věží v opevnění a schválil ho.

Jedna z věží, jejíž předlohou byla údajně klec pro cvrčka

Symbolika, kam se podíváš

Jestliže je tato legenda skutečně pravdivá, jsou tyto věže jedinými stavbami v Zakázaném městě, při jejichž vzniku hrála roli náhoda. Jinak se symboly ukrývají úplně všude. Pozorný divák si všimne především opakování číslice devět. Tato největší jednociferná číslice (a všechny její násobky) byla vyhrazena pouze císaři. Dokonalá symbolika devítky je narušena pouze počtem místností. Původně jich prý bylo magických 9 999 tisíc. V 17. století však bylo zakázané město vypleněno Mandžuy. Ti jeho slávu sice později obnovili, ale místností už zůstalo jen něco přes 800

Jedno velké dřevěné puzzle

Celému komplexu města vévodí červená a žlutá. Žlutá barva patřila až do pádu císařské Číny v roce 1911 pouze panovníkovi a žádný smrtelník ji pod trestem smrti nesměl nosit. Některé střechy paláců mají dokonce tašky a sochy ve speciálním odstínu císařské žluti. Dnes stejně jako v 15. století existují jen dvě manufaktury, které je mohou vyrábět. Přesnou recepturu na glazuru střešních tašek a soch, která se aplikuje po jejich prvním vypálení, zná pouze vedoucí manufaktury. Předává se z mistra na mistra a patří dokonce mezi státní tajemství Číny. Střechy paláců Zakázaného města jsou pokryty 150 000 taškami. Podle historických záznamů ovšem celý komplex vznikl během pouhých tří let – mezi roky 1417-1420.

Císařská žluť na střechách Zakázaného města

Umožnil to jeden velmi specifický rys čínské architektury. Všechny budovy jsou vlastně takové velké 3D puzzle. Na kamenné podlahy byly postaveny dřevěné sloupy s hlavicemi nesoucími střechu. Dřevěné hlavice se jednoduše zasouvají jedna do druhé, není k tomu potřeba ani jediný hřebík nebo jiné pojivo. Jednotlivé části budov proto mohly být vyráběny sériově a na místě se pouze jednoduše sestavily. I tak jde ale o úctyhodný výkon.