Zámek Rájec nad Svitavou

V naší vlasti se zachovala řada krásných hradů a zámků. Rájec nad Svitavou je jedním z těch méně proslulých zámků, nicméně na první pohled se jedná o skutečně zajímavou památku.

Drnovští z Drnovic

Zámek Rájec nad Svitavou se nachází na vyvýšenině v bezprostřední blízkosti souměstí Rájec-Jestřebí v okrese Blansko v Jihomoravském kraji. Zámek dodnes patří k architektonickým skvostům celé České republiky a je výmluvnou ukázkou reprezentačního venkovského sídla ve stylu druhé poloviny osmnáctého století.

Ovšem na území Rájce stály již ve středověku dvě gotické tvrze, které však byly zničeny v domácích válkách mezi markrabaty Joštem a Prokopem na konci čtrnáctého století. Rájec poté poměrně často měnil majitele, až se v roce 1464 dostal do držení pánů Drnovských z Drnovic. Ti měli pravděpodobně totožný původ jako mocnější páni z Kunštátu. Spřízněnost by měl dokazovat shodný erb. Drnovští z Drnovic obnovili jednu ze zničených tvrzí, kterou posléze a vlády Bernarda Drnovského v roce 1570 úplně přestavěli, až z tvrze vzniknul renesanční zámek.

Současná podoba od Salmů

Rod Drnovských nicméně v roce 1618 vymřel po meči a naživu zůstala pouze poslední žena tohoto rodu – Johana Drnovská, která si za manžela vzala štýrského hraběte Georga Ehrenreicha z Roggendorfu. Od jejího úmrtí v roce 1667 přešlo rájecké panství do majetků Roggendorfů, kde zůstalo téměř sto let.

Roku 1763 Rájec koupil od sourozenců své manželky zakladatel nynějšího zámku Antonín Karel ze Salm-Reiffercheidtu. Ovšem Antonín Karel získal panství již ve chvíli, kdy v Rájci žádný zámek nebyl, protože renesanční stavba Drnovských kompletně vyhořela roku 1757, takže bylo zapotřebí postavit zbrusu nový zámek.

Antonín Karel zvolil moderní plány od italského architekta francouzského původu Isidora Amanda Marcela Canevala ve stylu rokokového klasicismu, který je syntézou forem pozdního baroka a francouzského klasicismu. Stavba zámku trvala šest let (1763-1769), jenže zakladatel zámku zemřel již v roce 1769, takže se o poslední úpravy musel postarat jeho syn kníže Karel Josef.

Po druhé světové válce zkonfiskováno

Zámek patřil knížecí rodině Salmů až do roku 1945, kdy jim byl společně s velkostatkem na základě tzv. Benešových dekretů majetek zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu. Po zestátnění se provedla řada úprav a do akce byli povoláni i restaurátoři. Od roku 1949 bylo přízemí zámku zpřístupněno veřejnosti a v padesátých letech byla v prvním patře instalována obrazárna z nashromážděných uměleckých sbírek šlechtického rodu Salmů. Později byl zámek označen za národní kulturní památku.

V současné době je na zámku přístupné reprezentační přízemí, kde mohou návštěvníci vidět jednu z největších zámeckých knihoven na celé Moravě, dále je k vidění první poschodí se soukromými apartmány z druhé poloviny devatenáctého století, a na závěr je možné navštívit i zámeckou kapli. Kromě toho se na zámku poměrně často konají svatební obřady.

Návštěvníkům je nabízeno zhlédnutí malého okruhu pro přízemí nebo 1. patro, zámecká kaple, zámecký areál nebo velký okruh, kde je k vidění kaple, malý okruh pro přízemí i 1. patro. Velký okruh zabere zhruba osmdesát minut času. V zámku je volně přístupná galerie Kruh, kde probíhají prodejní výstavy. Navštívit se dá i zámecký park, který obklopuje zámek ze tří stran. Nechybí ani zajímavá zámecká restaurace U Kata.