Versailles

Versailles

Jeden z nejkrásnějších a největších zámků světa se zrodil ze závisti, touze po dokonalosti, luxusu a vyjádření absolutní monarchistické moci navenek. Toto pohádkové místo s nádhernými zahradami se stalo symbolem neomezené vlády, ale i pádu francouzských králů.

Jeho historie se začala psát již na počátku 17. století, kdy do těchto míst jezdíval tehdy šestiletý Ludvík XIII. se svým otcem, králem Jindřichem IV, na lov. Toto místo si již tehdy natolik oblíbil, že i po své korunovaci se sem často vracíval, a tak si zde nechal v letech 1623-24 vystavět lovecký pavilon a o deset let dokonce lovecký zámeček, který je dnes součástí celého komplexu. Samotný zámek nechal však vystavět až jeho syn, Ludvík XIV., a to hned ze dvou důvodů. Za prvé jeho korunovace v roce 1654 sice oficiálně ukončila občanskou válku, tehdejší vzpouru proti královské moci, nepříjemné klima ve společnosti však přetrvávalo, a tak se král rozhodl přemístit své sídlo někam mimo Paříž, aby nebyl příliš na očích. Shodou okolností právě v té době navštívil Král Slunce zámek Vaux-le-Vicomte, sídlo tehdejšího ministra financí, Nicolase Folqueta. Ludvíkovi přecházel zrak z těch nádherných prostor, luxusního vybavení i malebných zahrad, ale nakonec ho ovládla obrovská závist a vztek. To on, Král Slunce, absolutní panovník Francie, by měl mít nejokázalejší zámek v celé zemi. Ministra financí dal údajně zajmout a uvěznit a zámek a veškeré jeho vybavení rozprodat. Povolal autory zámku Vaux-le-Vicomte a dal jim jasný příkaz – vystavět zámek stokrát krásnější. A tak se architekt Le Vau, malíř a dekoratér Le Brun a zahradník André le Nôtre pustili do díla, které nakonec trvalo neuvěřitelných 50 let.


Stavba takového rozsahu si samozřejmě žádala nejen mnoho času, ale také velké množství pracovních sil a fungující zázemí. Celkem 36 000 řemeslníků a 6000 koní, to je konečná bilance podle dostupných zdrojů. Zřízena musela být také nemocnice kvůli vysoké úrazovosti a následně i celá vesnice. V roce 1682 se sem král se svou rodinou nastěhoval. Ani v té době zámek nesnížil své nároky na pracovní síly. O jeho fungování a k obsluze královské rodiny a šlechty zde pracovalo na 20 000 poddaných, z toho asi 5000 vojáků. Na provoz zámku šla asi čtvrtina královských výdajů. Stal se místem okázalé zábavy, radovánek, bálů, ale také dodržování přísné etikety. Také následovníci Krále Slunce, Ludvík XV. i Ludvík XVI. si za sídlo královské moci zvolili Versailles. Toto zlaté období ukončila rázně Velká francouzská revoluce, při níž revolucionáři zajali roku 1789 krále i s manželkou Marií Antoinettou, přinutili je k návratu do Paříže a později popravili. Prázdnému Versailles nastává krušné období. Obrazy jsou odvezeny do Louvru, vybavení rozkradeno a další osud neznámý. Revolucionáři jsou v ráži, nejraději by zámek zbourali.  Až v roce 1833 král Ludvík - Filip Orleánský zřizuje na zámku národní muzeum. Dalšími významnými daty v historii Versailles byl rok 1871, kdy Vilém I. v Zrcadlovém sále vyhlásil vznik Německého císařství a v roce 1920 zde byla podepsána známá Versaillská smlouva ukončující oficiálně první světovou válku. Nákladná rekonstrukce, která spolykala na 12 000 eur, pak Versailles obnovila jeho někdejší krásu a udělala z něj jedno nejnavštěvovanější ch míst Francie.

Zrcadlový sál

Zámek má tvar do písmene U a zabírá nekonečných 680 metrů. Neodmyslitelně k němu patří okouzlující zahrady, rozkládající se na 800 hektarech, s promenádou o délce 980 metrů. Budovám zámku vévodí Mramorové nádvoří, Grands Appartments a Zrcadlový sál. Grand Appartments jsou nádherné, barevným mramorem zdobené komnaty, věnované olympským bohům. Kromě mramorové výzdoby v nich najdete bronzové zlacené plastiky, hedvábné přehozy a početné obrazy. Zrcadlový sál je nejreprezentativnějším místem ve Versailles a bylo tomu tak i v dobách těch nejbujařejších večírků. Celý prostor je impozantní jak svými rozměry i výzdobou. Sál, který měl symbolizovat absolutní moc krále, je 73 metrů dlouhý, 10,5 metru široký a 13 metrů vysoký. Celkem je zde 17 zrcadel, která se skládají z 357 malých zrcadlových ploch. Zrcadla jsou umístěna naproti 17 stejně velkým oknům, takže celý prostor vypadá ještě větší a okázalejší. Nechybí křišťálové lustry, stříbrný nábytek a trůn, damaškové závěsy a zlacené svícny. Zrcadlový sál nechal vystavět v roce 1684 architekt Jules Hardouin-Manssard. Velmi zajímavý je také původ oněch zrcadel. Výroba zrcadel byla v té době velmi střeženým tajemstvím a ovládalo ji jen velmi málo lidí. Byla také velmi drahá, nejen kvůli ceněnému umu, ale také kvůli vysoké ceně, kterou řemeslníci často zaplatili, cenu života. Pracovali totiž s jedovatou rtutí a často umírali na pomalou otravu. Zrcadla pro Versailles měli zajistit benátští mistři, kteří výrobu prováděli v utajení na ostrově Murano, odkud byli tajně přesunuti do Francie. Nakonec však dostali strach a vrátili se, zrcadla pak vyrobila malá sklárna ve francouzském městečku Tourlaville.  

Lantonina fontána

Velkolepé zahrady Versailles jsou nedílnou součástí zámku a utváří spolu jednolitý celek. Jejich autorem je André le Nôtre, který zabýval matematikou, optikou a perspektivou, rád uplatňoval ve své tvorbě vodu, což se samozřejmě všechno odrazilo na jejich vzhledu. Jedná se o dokonalou ukázku francouzského stylu zahrad. Jsou navrženy do přísného geometrického uspořádání podél dvou os do pravidelných obrazců. Klesají v terasách upraveného terénu od zámku a rozšiřují se do vedlejších uzavřených lesíků a hájků s fontánami, sochami inspirovanými příběhy antické mytologie, bazénky, vodními plochami a labyrinty. Celá opojná struktura zahrad se nejlépe vyjímá z terasy před hlavním traktem. Z početných fontán, které v sobě vždy ukrývají antický příběh, ztvárněný krásnými sochami jmenujme například Dračí fontánu s nejvyšším vodotryskem dosahujícím 27 metrů, Neptunovu fontánu se soustavou 99 vodotrysků, Lantoninu, Enkladovu či Zrcadlovou fontánu, jejíž vodní představení je asi nejpůsobivější.  V Lesíku Apollonových lázní najdete nádhernou jeskyni se skupinou mramorových soch. V zahradách nechybí ani velké vodní plochy, jimž vévodí Velký kanál s rozlohou 23 hektarů, na kterých se odráží zapadající slunce. Právě zde se za dob největší slávy zámky konaly fingované námořní bitvy a večírky na lodích. Jak je vidět, jedná se o mistrovské dílo, ve kterém se myslelo skutečně na všechno. 

Tento dechberoucí komplex, jen kousek od Paříže, byl v roce 1979 zapsán na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.