Slavná berlínská Braniborská brána

Slavná berlínská Braniborská brána

Hlavní město Německa skýtá spoustu zajímavých míst a pamětihodností. Okouzlující Braniborská brána se řadí k těm úplně nejznámějším památkám celého Berlína a bez okolků můžeme říci, že je neodmyslitelně spojena téměř se všemi důležitými okamžiky německé historie za posledních dvě stě roků. Impozantní stavba má ostatně pro Němce mimořádně symbolický význam.

Brána zaujala i Napoleona

V dnešní době si Berlín bez 26 metrů vysoké a 65,5 metru široké stavby ani nemůžeme představit. Vždyť pompézní vzhled Braniborské brány učaroval i dřívějším vládcům či nepřátelským okupantům. Stavba byla vybudována z pískovce v roce 1734 a původně měla plnit funkci celní brány v městském opevnění. Současná podoba poměrně hodně připomíná athénskou Akropoli, ovšem tu Braniborská brána získala přibližně po 55 letech od postavení za vlády pruského panovníka Fridricha Viléma II. Sám král Fridrich Vilém II. nechal na vrchol umístit sousoší s řeckou bohyní míru Eiréné, jež vjíždí do metropole ve voze taženém čtyřmi koni.


V roce 1806 byl Berlín obsazen armádou francouzského císaře Napoleona I. a Braniborská brána slavného vojevůdce uchvátila natolik, že Napoleon Bonaparte se stal prvním mocnářem, který ji využil k triumfálnímu průjezdu městem a také si odvezl do Paříže sochu bohyně Eiréné. To pro Němce znamenalo obrovskou pohanu, jelikož průchod branou byl již od konce osmnáctého století vyhrazen pro pruské panovníky. Po skončení napoleonských válek byla socha navrácena na špici Braniborské brány, ale měla již představovat Viktorii – antickou bohyni vítězství.

Na konci druhé světové války byla brána poničena

Braniborská brána se stala i ztělesněním německých vojenských a politických úspěchů v moderní době. Na konci ledna 1933 Braniborskou branou pochodoval do centra metropole obrovský průvod nacistické NSDAP, která tím demonstrovala převzetí vlády nad celým Německem. Ovšem na konci druhé světové války byla při dobývání Braniborská brána hodně poškozena. Na druhou stranu je nutno doplnit, že šlo o jednu z mála staveb, která v této části Berlína přečkala válečné běsnění.

Velkou roli sehrála Braniborská brána i během období studené války, kdy u ní americký prezident John Fitzgerald Kennedy pronesl svou památnou větu: „Ich bin ein Berliner“. Během rozdělení Berlína na východní a západní část se stavba nacházela v hraničním pásmu, takže nebyla pro veřejnost zpřístupněna. V osmdesátých letech se pak znovuotevření brány stalo symbolem pádu železné opony.

Rekonstrukci už má brána za sebou

Stavební úpravy na Braniborské bráně za vlády Fridricha Viléma II. provedl architekt Carl Gotthard Langhans. Kvadriga byla na bránu umístěna v roce 1793 a zhotovil ji Johann Gottfried Schadow. První rekonstrukce Braniborské brány se odehrála v padesátých letech dvacátého století, kdy na projektu spolupracovala NDR i SRN. Z Braniborské brány byl během rekonstrukce odstraněn železný kříž a orel jakožto symboly pruského militarismu.

Po sjednocení Berlína a Německa byla socha kvadrigy i samotná brána restaurována ve své původní podobě. Braniborská brána je poměrně často navštěvována a dosavadní vrchol se v tomto ohledu odehrál při miléniové noci, kdy se zde setkal více než milión nadšenců, kteří vítali nové tisíciletí.

Braniborskou bránu najdete v centru Berlína na rozhraní dvou známých a velkých tříd. Na západ od brány se nachází Straße des 17. Juni a na východě pak pokračuje historická třída Unter den Linden. Stavba byla přestavěna ve stylu raného klasicismu, má pět průjezdů, kdy střední je trochu širší než zbylé čtyři. Po obou stranách najdeme malé haly. Brána je skutečně velkým symbolem a díky tomu se dostala na spodní stranu německého vydání mincí eura. Během silvestrovských oslav se to každoročně konají shromáždění s ohňostrojem.